Třetí noc načerno v národním
parku, jsme čím dál oprsklejší. Tentokrát spíme 15m od značené
turistické stezky. Kolem ještě chodí turisté a říkaj „Haj“
(Na Islandu všichni turisté zdraví, je to horší než jet v červenci
na berounku).

Vyrážíme v 8:00 z úzké skalní
římsy, abychom vystoupali kolmým (skoro) kamenným polem. Těžko
se nám dýchá – kyslíku ubývá. Dosahujeme náhorní plošiny
a konstatujeme, že je o kousek níž než Milešovka – 834 m.n.m.
Ale vypadá to tu jak v Alpách ve 2000 m.n.m. Při následném výstupu
z plošiny do sedla (1107 m.n.m. ´= Plešivec) dokonce pár lidí zahynulo.
Přiznám se, že v případě Plešivce o podobném případu nevím.

Severní stěnou! tedy dosahujeme
sedla, které jest vlastně vrcholem. (no to je teda vrchol!)

Docházejí nám tekutiny,
Štěpánkut (její islandské jméno) zdolala poslední decku. Naší
nadějí je chata v „sedle“. Ta se ukazuje být pustá, prázdná
a BEZ VODY!. Tavíme ledovec v ešusu. Zjišťujeme že tato nouzová
chata je vybavena: matrace 4x
dveře 1x
kohoutek 1x…voda 0x

židle 2x
okno2x

vysílačka 1x suchý záchod
1x

….což je príma, ale spát
tu nebudem. Jo je tu cedulka : Nocleh ve spacáku 500 ISK (166Kč) a
vedle kasička. :o) Islanďani jsou poctiví, na našince nemaj.

Během sestupu fotíme panorámata,
slepici běhavou a první tři vodopády. Další vodopády už ne…je
jich moc. Ale ryby tu nejsou – jak by se sem asi dostaly, skrz ty
vodopády ?!. Štěpánku bolí nožičky, mně zádíčka, naše výkony
mají od Langmarlangatu jasně sestupnou tendenci. Dnešek je však
výjimkou, asi oba skončíme na marodce.

Ze života ovcí:

Islandské ovce se mají líp
než ty české.Aspoň v létě. Veškeré území Islandu, který zrovna
není poušť nebo ledovec, je totiž pastvina. Ovcí je tu 3x víc
než Islanďanů, čili necelej milión. To je supr, každá má spoustu
místa. Ovce jsou chundelaté a největší vemeno má beran. Nikdo
je tu asi moc nestříhá a nejspíš ani nejí. Pastviny jsou řešený
trochu zvláštně, 75% plotu nahrazují horská úbočí. Vlastně
asi mnohem víc, ty údolí jsou dlouhý.

A šťastný turista se při
sestupu z masivu může kochat svobodně pobíhajícími trojicemi ovcí.
Proč trojicemi? Místní berani jsou přísný bigamisti. Každej má
dvě ovce a hlídá si je. Docela sranda. Co dělaj, když jim to nevychází
(třeba se narodí o berana víc) to nevíme. Nejspíš berana prodaj
do jihoafrickýho bordelu.

Už je ze mě skoro pravej
oldschoolovej Islanďan. Mam z těch hub trochu sračku, šetřim papírem,
utíram se lišejníkem. Je to super. (fakt)