Den 14 : Den 14

Začíná na téže mezi ovesnou
kaší. Máme před sebou kus cesty – pozítří je sraz v Egilstditu
(asi 250 km odsaď) s M and P. Vede tam sice Kingroad – ona veledůležitá
dopravní tepna spojující Island s Islandem, jejíž důležitost neopomělo
vyzdvihnout ani to dvakrát sledované video o záplavách – ale brzy
zjistíme, že i na dopravních aortách jest občas lidoprázdrno (a
co hůř – autoprázdno).

Tedy: po chvilce stopování
v Hofnu nás sympatický Islandský děda bere o 30 km dál – kousek
pod svou farmu. Má tam 3x traktor zetor z ČSSR (Rok výroby 1977),
ani jeden nejezdí. Ale sou to supr stroje :o). Taky ví, že se dělá
vytuněná Octavia 4×4, ale za 3.060.000 ISK, což my samozřejmě nevěděli.
Economy je u nás OK, takže bajbaj. A stojíme na ringroad uprostřed
ničeho. Stojíme dvě hodiny. Přijede pán a povídá, že jede jenom
3 km. Povídám že to je hezký, my potřebujem 220 km. On jestli jsem
američan, že tak mluvim – já to popřel. Tak pán odjel svoje 3
km a my čekali další dvě hodiny. Byla nám zima a teskno, dali jsme
si čoko s psiliem. To nás moc nepovzbudilo. Uvažovali jsme, zda sníme
nejapně čumící jehněčí, když tu se pro nás vrátili dva austalané.
Ač byli z opačného konce zeměkoule, jejich cíl byl shodný, zaradovali
jsme se a jelo se. Jelo se asi 3 km, když jsem zaskočen otázkou cože
to studuju hlesl: Karel Marx. Zůstal na místě, leč milí australané
v tom velikána nenechali a i s ním nás šťastně dovezli až k Egilstaditu.
Dokonce přímo před Bónus – na ten jsme se totiž těšili z celýho
SV Islandu nejvíc. Skvěle jsme si nákup užili! Půl hodiny jsme
běhali po Bónusu a radovali se z Islandských cen. Bónus je tu až
čtvrtá cenová kategorie, tak proto. Po zběsilém nakupování jsme
měli v košíčku toto:

2 nejlevnější chleby,
1,5 kg balení vloček (turbolevných

nejlevnější sušenky,
nejlevnější konzervu zeleniny

ale především jsme hrozně
šťastní že jsme v Bónusu a nemáme hlad!!!

Co jsme viděli když jsme
stopovali 4 hodiny:

Výhled byl značný –
viděli jsme auta tak 6 km dopředu, než se přiblížili k nám. Moc
jich ale nejezdilo, tak ono to pozorování zas tak zábavný nebylo…až
na 2 karavány, které obývaly 2 dvojice francouzských staříků.
Ty nešlo přehlédnout. Jezdili dvě hodiny neustále tam a zpětv
našem výhledu. Rychlostí co noha nohu mine. A navíc každých padesát
metrů zastavovali. To jsme si vysvětlili tím, že staříci patrně
trpí inkontinencí a prostě se jim pořád chce. Jsme rádi, že jsme
je nestopli, byli bychom tam s nima patrně ještě dnes
.

Leave a Reply

Your email address will not be published.