V noci opět pršelo. Déšť
je tu takovej folklór…avšak během odpoledne (to je teď) se mraky
pod vlivem silného vichru rozestoupily a my po dvou týdnech opět
můžeme spatřit slunce.

Navštívili jsme zdejší
město. Nic moc tam teda nebylo…hledali jsme kontejnery za obchodem,
jestli jako náhodou nevyhazujou prošlý potraviny. Nic takovýho tu
ale nebylo. Tak jsme nabrali vodu a radši šli zase zpátky.

Milý deníčku, rostou
tady divný borůvky. Normální fijalový bobulky, ale rostou na smrčkovejch
větvičkách. Jestli jsou dobrý nevíme, zatím jsme neměli takovej
hlad, abychom ochutnali…

Odpoledne jsme se pak věnovali
neúspěšnému rybolovu…podél jezera a zase zpět. Háček sice
občas zabral, ale nebylo to rybou, nýbrž kamenitým podložím zdejších
vod. Pak bylo třeba vyhledat úkryt, když Šufan páčil háček zpět.
Mimoto se Šuf začal dnes věnovat chmurným myšlenkám, v nichž ho
láká domovina…Trajekt do Dánska = pouhý den cesty. Mě ale láká
islandská zima a déšť, takže z toho nejspíš nic nebude.

Ano, je tomu tak. Bob Hurikán
by nade mnou jistě ohrnul nos, ale vskutku bych dal přednost teplé
domovině před každodenní rutinou Islandského dne (po dalších
21 dní). Leč stejně tak bych dal přednost karbanátku před dnešním
nudlákem, a taky je mi to prd platný.

Ale – vše co bylo výše
Štěpánkou napsáno teď popřu (skoro). Takže – místní bobule
/modrý, ale s bílým vnitřkem) počala Štěpánka jísti zakrátko
a chtěla jimi otrávit i mně!! Co se potravin za supermarketem týče
– viz zítřek. Ale stačí se podívat na jídelníček, a bystrý
pozorovatel snadno zjistí, který že den nám kontejnery poodhalily
část svého bohatství. Schválně to zkuste.

Co se ryb týče, skutečně
opět nic, ale našel jsem (taky opět) spoustu hub k večeři. Já tu
smůlu ale prolomím, lovec Pampaliny se taky nevzdal po prvních 10ti
neúspěších.

Pak už se dne 15. nic nestalo,
mimo to, že jsem se počal opět učit španělsky, a na jezeře se
objevily vlny – způsobené místní lochneskou, kterou jsem neslavně
neulovil.