Budíme se brzo – trénink
na přechod na evropský čas. Za chvíli ale zase usínáme, nebudeme
to přehánět!!! Znovu se budíme, sníme porridge a opět uléháme.
V plánu je akorát návštěva města, jinak výkys. Budeme pozorovat
přístav. V průvodci píšou, že je to město neviditelných lidí
– tak to je sice neuvidíme, ale třeba to bude sranda…A fakt. Jen
co procházíme kolem prvního křoviska, ozývaj se dětský hlasy
a nikdo nikde není vidět. Je to důkaz – jsou tady!!!

Prošli jsme okolo cedule.
která vymezuje prostor pro ty ptáky, co jsme se kvůli nim včera
stěhovali…psali tam o ptačí rezervaci…ovšem že se sem nesmí
od 1. mái do 15. júlí. No to mě teda poser, teď je to OUKEJ. Šufův
nos je opět rudý bratr. Já nemám co říkat: zde znázorněny části
těla, které mám opálené (černě), méně opálené (šedě), neopálené
bíle.

V městě dobrý – docela
se snaží dostat sem ňáký tůristy vzdor Reykjavíku, tak si město
hezky tůní. Kemp zdarma na pěkný travičce ve sculpture parku, v infocentru
maj zadarmo kafe. Svačíme v přístavu, doufaje, ře uvidíme ňáký
ryby a cituju průvodce: „Rybáři spravují své sítě“. Ani hovno.
Ale loďky jsou tam hezký, tak se nám to líbí.

Jinak je to srovnatelný s procházkou
Sokolovem. I když tady maj vlastně moře: No, Sokolov má zase Ohři.
Byli jsme v obchodě, v bance, na skalce nad městem i v zaplivaným průchodě.
Všude bylo hezky a svítilo sluníčko…vlastně jenom na tý skalce,
ostatní jsou vevnitř. Neviditelný skřítky jsme neviděli, což
je důkaz, že jsou fakt neviditelný. Uřícení jsme vystoupali na
naši výšinku mezi městem a budoucím městem. Opalujem se, čtem
Marxe (vlastně čtu) a píšem deník. To je holidej :o)