Odnesly to moje nohy. Puchýře
mam všude, proto další turistický pochod bude krušný. A taky že
jo. Poté co jsme posnídali, se vydáváme vpřed nesmírnou rychlostí
kilometr za hodinu. Je to dáno i tím, že jsme narazili na řeku,
v níž : „Štěpánko, jsou tu ryby!!!“ Pročež Šufan teď
pytlačí. Respektive poté, co opět nic neulovil, rozmotává velice
zašmodrchaný vlasec…údajně už jedna ryba jeho návnadu ožužlala.
To já považuju za úspěch. Snad dneska někam dojdeme, protože zatím
to moc nevypadá. A tak zatímco mě začíná být už celkem zima,
Šufan znova a znova nahazuje.

a tak to bylo celou dobu…celejch
15km. Výprava za krásami Islandu aneb větší hnus sem neviděla…A
navíc v tomto rozmanitém prostředí cesta vůbec neutíkala. Zato
tam utíkalo nebohé zvíře, jehož druh jsme nebyli schopni identifikovat.
Velké asi jako liška, ale černé. Chvost to mělo větří než „Budulínku,
dej mi hrášku, povozím tě na ocásku“, ale bílej. Chvíli jsme
mysleli, jestli to není skunk (chudák! v poušti!!!), ale mě se to
moc nezdálo.

Ještě více kopečků
štěrku a utrpení (chůze štěrkem nápadně připomíná pochod
sněhem). Přesto jsme se dotrmáceli k další chatrči. Plán zněl
: Projít skrz a zakempovat o kus dál bez poplatku. A proto budem tvrdit,
že musíme dojít až do Porsmorku, protože tam čekají friend with
a car. „Tak a teď pudem svižně a budem dělat, jako že na to máme
tam dojít“. A tak jsme přišli k chatrči a pani nás hned chtěla
ubytovat. A my že ne, že musíme za těma friendama dál o 10km. A
ona na to něco jako JÉŽIŠ. A my: kolik je hodin? A ona že devět.
OUKEJ, tak jdem dál.

(Zpětná vsuvka k těm rybám…byl
tam úžasnej pstruh a chytil se na stříbrnou plandavku, leč únava
materiálu způsobila, že jsem vytáhl jen kus urvanýho vlasce. Chudák
pstruh ještě chvilku provokativně plaval kolem s mojí plandavkou
v puse. Remíza tedy byla pro oba týmy špatná – my byli bez plandavky
a bez oběda a pstruh měl zase novej fakt hustej, piercing.)

Jako správní trempi
jsme rozbalili stan načerno v schovaným údolíčku, do kterýho
bohužel bylo z okolních ostrohů vidět. Od zmíněných trempů nás
odlišovaly hlavně svítivý bundy, který nám značně ztěžovaly
utajení tábořiště. Trempové asi kempujou jenom načerno, proto
nosej ty maskáče.

(Ještě jedna vsuvka – v pošti
jsme zanechali vzkaz pro příští Islandské generace. Rozluští
jej, pokud se naučí česky, navíc by se jim hodil luštitel hieroglyfů
(Něco jako Bedřich Hrozný) jenž rozpozná, že „2“ je „s“
Tento vzkaz zněl :NA2RAT). a vyjadřoval naše nadčení z cesty poští.

Ulehli jsme tedy v zátočině
u potoka a dalo se do deště. Zavládla panika, neboť „Šufe, co
budeme dělat když se potok rozvodní?“ Rezerva byla asi 30cm a vzdor
dešti to po celou noc s přehledem stačilo.