Asi v šest ráno mě vzbudil
Šuf se slovy „Hele, vono je sice teprv šest, ale nepudem už?“
Nešli jsme. A ani o půl osmý (=plánovaný budíček nejčasněji
za poslední týden) to nevypadalo o moc líp. Leč hrubý nátlak nakonec
slavil úspěchy, a my se mohli vydat vstříc lepším zážitkům
a další poušti bez neblahé pozornosti ochránců.

Islandští ochránci jsou
velmi vlezlí, neradi vidí stanování načerno. To proto, že sami
provozují nejhustší (a jedinou) síť kempů široko daleko. Vlastně
ne, stanování načerno má jiné, mnohem větší (a mnou netušené)
negativum: Způsobuje totiž EROZI vážení přátelé. Jakmile jsme
sbalili stan, hned jsem pozoroval, jak půda pod ním eroduje. Bylo
to strašné, ještě že to v čechách nemáme.

No takže poté, co mě
Šufan konečně vyšťouchl z pelechu, sme bleskurychle sbalili a vydali
se na cestu. Pršelo skoro celý pochod, až se Šuf bál, že promočí
Marxe, tak radši nasadil Anorak. Odměnou po cestě plné útrap nám
byl jeden asi ze 2 islandských lesů, kterým jsme měli tu čest projít.
Pro ilustraci:

Pórtsmork – Thórův les,
je seskupení „stromů“ na hranici mezi klečí a křovím. Je zde
uctíván jako osmý div světa, zřejmě proto, že většinu rostlin
na Islandu , jež jsou vyšší lidských kolen, tvoří vřes, nebo
nebezpeně přerostlej lišejník. Jezdí se sem na tu kleč dívat
z celýho Islandu. Bůhví proč sem tahají i turisty, který (aby neurazili)
musí dělat, jako že je to les a né jenom křoví. My tu teď (opět)
nesmíme stanovat, protože to křoví je národní park. Stejně to
porušíme.

Loupou se nám xichty, takže
vypadáme jak nakaženi leprou, v lepším případě porostlí lišejníkem…taková
asimilace do islandské krajiny… pPrávě jsem našla ve spacáku
jeden bílý vlas – doufam že není muj. Je to duté vlákno, i když
nechápu co je na něm duté.

Takže nabrali jsme vou
a NENÁPADNĚ zmizeli na noc za ohbím řeky. Je asi šest hodin, přeju
dobrou noc. Asi o dvě hodiny později otevřu oko a Šuf na mě zírá:
„Tak co budeme dneska dělat?Tak jsem nechápala jak dneska, když
podle mě eště nebyla noc. Šuf myslel že byla. Chvíli jsme teda
byli zmateni (na tom Islandu to člověk moc nepozná, když se tu nesetmí),
až pak jsme zapnuli mobil a noc nebyla. Bylo před devátou. Ale Šuf
měl hlad na snídani, tak si dal spoustu psyllia.