Šuf : tento osobní blok začíná být osobní

A tak mi zase začíná to údobí života, kdy je člověk vlastním libidem nucen dívat se na každou dívku v okolí jako na samičku, budoucí matku živitelku a potenciální cíl zároveň. Jako otrok bouřících pudů se i největší duch stává občas přiblblým primitivem a nesmyslnou válkou s vlastním tělem vyčerpává mnoho sil. Je směšné, že se právě tomuto údobí se říká svoboda.

Svoboda! Cha, sotva je někdy skutečnost tak daleko od slova kterým ji popisujeme. Volil bych jiné, – třeba "pusto". Stojí – li člověk uprostřed pusté a nehostinné krajiny, je skutečně "svobodný" může se vydat kterým směrem chce. Ale co, zdá se, ve všech těch směrech číhá?Pusto. Šťastlivec dojde do oázy – ani neví jak, a rád odhodí svou "svobodu" jít kamkoliv.

Ale co, umělcova duše musí být rozervaná. Právě obtíže a (duševní) nepohodlí působí jako ta největší hybná síla a inspirace. Lenošivý život v oáze – alespoň ten, který provozoval já, a ke kterému se snad každý dá zviklat – je pohodlný, a krásně líný. Nechci se k němu vracet – alespoň ne v této podobě. Oáza která neukolébévá ale inspiruje – existuje vůbec? I pro mě? A co na to Jan Tleskač? Já se moc rád sám ukolébám – a právě proto jsem teď svobodný prokletý básník.

8 thoughts on “Šuf : tento osobní blok začíná být osobní

  1. Helene

    uspávání
    …uspat se, aby člověk necítil bolest? Velkejma řečma? Filosofováním? Chlastem? Sexem? … bolest, která Ti mohla říct, který věci maj v životě cenu, je pak umlčená a nevíš zase nic… alespoň tak na mě ten článek působil… umlčet, překřičet, vyargumentovat bolest…

    Reply
  2. šuf

    už ne.

    Nejsem si jistej jestlis Helene pochopil(a?) co jsem měl na mysli – psal jsem o tom, že ono uspávání JE chyba, a kdo se nemá na pozoru udělá ji.

    Já -a myslim že i každej jinej člověk- se rád nechával uspávat, tim všim cos psal(a) a stereotypem navrch, zvlášť má-li co uspávat. Byla to hloupost, je to hloupost – a přesto jí lidi dělají, protože tím často nejsnáze "vyřeší" jiné problémy. Byť jen nakrátko.

    Utíkat od problémů je lidský, a jenom hořký zkušenotsti nás naučí, že ne nejlepší. Teď se cítim probuzenější než kdy předtím – a i když není pochyb že jednou zase někde usnu, myslim že už nikdy ne tak hloupě.

    Nemyslim si, že chci něco překřičet, ani vyargumentovat – ale přijde mi užitečný srovnat si myšlenky na papír a případně si je nechat od někoho jinýho zkritizovat. Píšu rád a z toho, že jsem introvert jsou akorát problémy. tak proč ne touhle formou?

    Reply
  3. šuf

    ještě dvě věci

    Tak za prvý, nemyslim si že bych kdy před onou bolestí vědomě utíkal. Že jsem to možná dělal podvědomě, je pravda – ale myslim že to zdaleka nebyl a není jen můj problém (ba právě naopak). Je jasný že takový utíkání(=uspávání) nic neřeší, přesto k němu člověk tíhne jako k nejsnazšímu "řešení".

    Že mně bolest mohla něco naučit a nenaučila je blbost. Nejsem člověk co dvakrát vkročí do téže řeky. Poslední týdny mi hodně zamíchaly pohledem na svět – a za TO jsem rád. Během nich jsem obviňoval sebe i jiný – místy snad oprávněně. Jen blázen se nepoučí.

    Za druhý – nikdo to nejspíš nečte – ale i tak se omlouvám případnýmu čtenáři, kterej neví o co jde. Chvilkama muj text musí přijít chaotickej i tomu, kdo to ví :). Příspěvky po sobě neopravuju a nemažu – i když ten předchozí by zasloužil.

    Reply
  4. Helene

    ???
    …koukám, že jsem se Tě dotkla… nebo mi to alespoň tak přijde…jako když někdo sáhne na zámek od tajný komnaty, to pak člověk vyskočí a vytahuje kudlu, jen aby ubránil a nikdo neviděl… dotknout jsem se Tě nechtěla, fakt ne… jen mi přišlo, že tu svoji bolest balíš do různejch řečí a prostě je nějak hrozně těžký přiznat, jak je to opravdu. Jo, myslím, že být "probuzenej víc než kdy jindy" je dobrý, jen nevěřím v tak snadný poučení… bolest se napřed musí protrpět až na konec… než dojde k pochopení… to asi přijde až v tichu, když už nezbývá ani jediná slza, ani jediná silná myšlenka, ani jediná možnost se někam schovat… a všechny masky jsou už prostě takový zbytečný, umělý, hnusný… prostě masky, masky, který ale bejvaj jinak hrozně fajn… Všechna ostatní "předčasná" pochopení a vyzrálosti jsou jen falešná moudrost… to se prostě nedá předběhnout, to se musí vyžrat až do dna… no, myslím, že Ti dost rozumím a rozhodně to neměla být kritila toho, co píšeš! myslela jsem to spíš jako zastavení se člověka, kterej rozumí, o čem mluvíš…. jo, jsem hrozně ráda, žes na to reagoval, vlastně mi to asi pomohlo…

    Reply
  5. Filosof

    no helene
    no hele nejsem si jistej,že ses ho dotkla,spíš reagoval proto,že jsi ho fakt špatně pochopila,jak tě ostatně sám upozornil. Před žádnou bolestí se neschovává- přiznává ji,když přirovnává své pocity k poutníku na poušti. Následně se ji snaží PŘEKONAT (ne utéct) odhodláním znovu se postavit a dobývat nové,tajemné,možná zajímavější oázy. A to je přeci správný přístup! Postavit se znovu pevně na zem, rozběhnout se a stavět,tvořit,skládat…proč vlastně hledat oázu?lepší je sám ji postavit a vítat v ní méně schopné a méně šťastné poutníky, kterých jsou spousty. Až se objeví první výsledky nového snažení,bolest pak sama odezní. Čekat na poslední slzu je nesmysl. Tím člověk nepomůže sobě ani okolí… Mam pocit (viz. hele jaro),že je Šuf na té správné cestě a já mu fandim. Takže Šufe-běž,skládej,zpívej a HELENEbreč:)

    Reply
  6. Helene

    jasně
    …no, nemám čím argumentovat… jen prostě jsem měla takovej dojem… jako pocit z toho, co bylo napsáno, tak jsem se k tomu vyjádřila, nic víc 🙂 … doufám, že to není špatně 🙂 … možná jsem prostě jenom nevěřila tomu, co je napsáno, protože to co jsem já četla mezi řádky byla jiná zpráva než ta, která byla na řádcích… toť celé 🙂 Ale uznávám, že čtení mezi řádky někdy více vypovídá o tom, kdo čte, než o tom, kdo píše 🙂 to teda, Filosofe, připouštím…

    Reply
  7. Šuf

    děkuju

    Z mýho pohledu má filozof pravdu. Ale jak to bude za delší čas? Kdo ví. Ať tak či onak, nemyslim si, žes napsala co špatýho – od toho diskuse jsou, takže děkuju za příspěvek a kousek toho porozumění 🙂

    Reply
  8. Masturbátor (61)

    Co je mrtvé je mrtvé a nevrátí se už, takže…
    …pomazat, pochovat, zahrabat, oplakat a…žít?

    Ježiš…to sem se asi zase koukal na nějakej seriál pro ubulený ženský…

    Reply

Leave a Reply

Your email address will not be published.