Objevil jsem u sebe zásadní charakterovou vadu: nepotřebuju alkohol abych byl upřímnej. To neni ironie ani skrytý vychloubání, myslim to vážně. Proč?

Normálně se k sobě lidi chovaj slušně. Jen občas popustí ventily, ožerou se spolu a řeknou si, co by si jinak neřekli. Druhej den přebolí hlava a je dobře. Líp než předtim – pročistí se vzduch. Alkohol tu hraje velmi užitečnou roli – nejenom že popustí zábrany mluvčímu, ale taky obrní posluchače aby ne vždy příjemný sdělení snášel. Opilost je navíc univerzální omluvenkou, kdyby to náhodou někdo z nich s upřímností přehnal. Geniální, jednoduché, jako by to vymyslela sama matka příroda.

Kdyby na sebe lidé byli hustý i normálně, bez chlastu, společnost by se rozpadla. Lidi jsou ale naštěstí nastavený jinak, a jsou-li v běžným denním režimu, maj tendenci držet jazyk za zuby. Většinou je to dobře, někdy je to škoda.

Samozřejmě, jsou lidi co chlast nepotřebujou. Maj (oni, ne já) cit pro to, co kdy říct a co ne. Ví, že mluví-li k střízlivému, musí volit slova opatrněji atakdál. Ne s každým ale vyjdou. Pro někoho totiž výměna ostřejších názorů patří zásadně do alkoholickýho oparu, a kdo se o ní pokouší střízliv a za dne, je v lepším případě nezdvořák.

I já si v tomto světě našel režim fungování. Nemluvím, když nejsem tázán. Považuje-li někdo téma za ožehavý, začne o něm mluvit až po přiměřený dávce omamný látky, pak i já mu s radostí řeknu svůj díl pravdy. Jinak radši neříkam nic, bo už jsem dávno zjistil že výše zmiňovaný cit pro situaci nemam. Proto jsem ale jen rád, když s problémem přijde někdo jinej, a tuplem si toho cenim když to udělá střízlivej.

Muj přístup ale má vážný mouchy. Když se druhej neožere, a mluvit nezačne, vzduch se nepročistí. Někdy to proto přece jenom zkusim, a vypálim první ránu. Dělam hodně nerad – až když už mě někde moc tlačí bota. Někdy to dopadne dobře, většinou ne. Navzdory výše uvedenému to totiž dělam za střízliva, nemam tedy ani omluvenku, ani obrněnýho posluchače. Proč? Rád kontroluju co říkam, a taky ocenim když si dialog oba pamatujem dobře a nejen v obrysech. Ale v tom asi bude ta chyba. (žádná ironie!)

Závěr nemam, jen předsevzetí do budoucna: stát se dalším z průkopníků střízlivé metody. Protože muj názor (s kterým můžete klidně nesouhlasit. třeba na základě výše uvedeného) je, že schovávat se s vážnýma sděleníma za půllitrem je víc srabárna než ohleduplnost. Ale v čechách holt máme jinou tradici.

P.S.: Existujou taky milióny lidí, co emoce neventilujou, alkohol nealkohol. Asi bych je teď měl taky odsoudit, ale kašlu na to – ať si dělaj co chcou. Copak jsem nějaká morální autorita? Kulový!