šuf : Učim se bejt drsnej. De to fofrem.

Před měsícem a půl jsem od zkoušky vyhodil prvního člověka, byl to velkej vnitřní boj.
Před čtrnácti jsem vyhodil čtyři, a včera dalších pět. Začíná to bejt celkem rutina. Soucit ustupuje kamsi do pozadí, a hádam že časem vymizí úplně. Jako ten slavnej psychologickej experiment, kde náhodně vybraným lidem losem přisoudili roli dozorce ve věznici. Během pár dní se tihle novopečení bachaři samovolně začali chovat k vězňům neskutečně brutálně, tj k lidem kteří jen neměli to štěstí a táhli si špatně los.

Člověk svojí 'lidskost' ztratí než se naděje. Uvozovky dávam proto, že vlastně o lidskost (tj. vlastnost člověku vrozenou a snad neodpáratelnou) nemusí jít, spíš úhel pohledu, kterej dává moc soudit co lidský je a co neni.

Povýšil jsem ze studenta na doktoranda, čili o né moc znatelnej stupínek. A najednou jsem autorita, a místo biflování na zkoušky trávim večery tim že k těm zkouškám vymejšlim otázky nebo třeba opravuju písemky.

Vsuvka: Nechtěl jsem to sem nějak cpát ale asi je to na místě: na fakultě jsem teď hlavní přednášející dějin ekonomických teorií, a z podivnýho rozmaru jsem si ještě vzal volitelnej seminář o ekonomii na jednom gymplu. Zkrátka jsem do učení skočil rovnýma nohama, primárně v naději že se při tom taky něco naučim. A že to bude sranda. Je, ale představoval jsem si to teda trochu jinak. Ale o tom třeba jindy.

Sotva se to člověku stane, hned získá na studenty jinej pohled. Jsou to líný prevíti, neučí se, dělaj akorát bordel, nečtou a všechno chtěj vošulit. No … věcnej pohled se možná nezměnil ale emoce jo – zatimco soudnej student by předchozí větu řekl vesele s trochou sebeironie, pedagog (to jako já :)) jí říká nasraně. Jako vážně, jak někdo čeká že pochopí přednášku, když si nepamatuje tu předchozí? Jak může student naší školy nečíst ekonomický knížky? A když mluvim tak by bylo hezký aby mě měli možnost slyšet i ti vzádu, když už jsem se na tu přednášku půl dne připravoval.

Nejhorší je, že si úplně uvědomuju že výše napsaný řádky zní jak by je psala padesátiletá dějepisářka. Úplně se s nima neztotožňuju, se studentama jsem vlastně celkem zadobře. Pravda ale je, že takový věci člověku v hlavě začnou vyskakovat! A samy od sebe! Radši nedomejšlet, jakou takováhle palba způsobí deformaci za pár (desítek) let.

To se mě snad týkat nebude, pedagogem se stát nehodlam. O to hezčí je ale takový učení zážitek – s vědomím, že to nebudu dělat do důchodu, se třídnice zvedá o kus snáz :).

Jé, to jsem zase dlouhej. Zakončim pozitivní myšlenkou! Když studenta vyhodíte od zkoušky, bude se muset znova připravit a znova na ní jít. Připravíte ho tak o člověkoden života, možná o tři a možná o mnohem víc. Mohl by jít třeba do parku, nebo napsat báseň .. a ne, bude sedět nad knížkama, a strkat si do hlavy věci co už tam stejně za tejden nebudou. A za to můžu já. Když vyhodim dost studentů, možná že tim v součtu zmařim celej lidskej život. A to se říká že učitelská profese je poslání? Vraždění to je!

Antiteze: hovno hovno. Bez peněz do hospody nelez, a kdo nemá rád studium ať si jde třeba k rybníku a ne na univerzitu. Ukradený dny jsou pro studenta pozitivní. Jeho další život by se bez nich obešel, ale jistě by byl méně kvalitní. Pokud teda jako učitel věříte že váš předmět je přínosnej. A tomu já věřim!

One thought on “šuf : Učim se bejt drsnej. De to fofrem.

Leave a Reply

Your email address will not be published.