Tak jsem předevčírem dokončil svou poslední přednášku dějin ekonomických teorií. Takzvanou "královskou disciplínu ekonomie" (přehled teorií od Aristotela přes Marxe až po různý tábory pokračovatelů Keynese) jsem s kolegama učil dva semestry, a byl to zážitek. Ještě si nejsem jistej že pozitivní, ale každopádně intenzivní. Poslední dvě přednášky semestru už má Honza, pak jen odzkoušíme těch 70 studentů a příští rok už to bude zas učit nějakej profesor. Doufam že líp jak my :D.

Abyste byli v obraze, poté co umřel muj oblíbenej profesor Sojka, neměl dějiny u nás na škole kdo učit. Nikdo nemá kvalifikaci blabla, vedení školy se to hodilo – beztak jsme chtěli seškrtat kecací předměty, že? Což mě a pár dalším doktorandům přišlo trochu blbý, protože místy panujou názory že právě dějiny jsou nejzajímavější předmět co se tak v ekonomii učí.

Ani nevim jestli z hecu nebo proč, prohlásil jsem tehdy že než aby ten předmět skončil, to ať ho radši učí pár doktorandů (rozuměj – ekonomů v mým věku, který nepřečetli celou knihovnu, a v nejbližší době tak nehodlaj učinit). A co se nestalo, rázem jsem byl v čele tříčlennýho týmu co to jako měl učit. Hohó, dyk to ale neumíme. No co, rozporcovali jsme učebnici na tři kusy (obrazně). Za měsíc, pánové, první přednáška. Ta vyšla na Tomáše Sedláčka – což se ukázalo jako dobrej krok, sice se moc nedržel tématu, ale strhl přes stovku lidí, aby na to chodila.

No nic, na knihy vzpomínek bude čas v důchodu. Zkusil jsem si prvně menežovat předmět, regulérně anglicky přednášet, vyhodit studenta od zkoušky, a lít pivo i názory při debatách jak to správně učit. Studenti byli fajn, dokonce chodili i na dobrovolnej diskusní seminář.

Docent Půlpán řiká, že bejt profesor na VŠ je fajn, nechaj tě před lidma vykecat, a ještě za to dostaneš kapesný (bo plat se tomu říkat nedá). Muhehe. Normálně jsem jim cpal vlastní názory, a pak se o nich sám se sebou hádal – když se do toho zrovna nechtělo jim. Ze začátku jsem s tim teda měl trochu morální problém – učit lidi o pět let mladší, z nichž někteří možná o tématu ví tolik co já nebo i víc. Ale to přebolelo rychle, naopak jsem sám sebe přesvědčil že muj primitivní pohled na některý pasáže látky je pro studenty stravitelnější, než kdybych tomu rozuměl fakt do hloubky. Nestěžovali si, na přednášky chodili. Dějiny teorií maj dát člověku arzenál názorů s kterýma můžou nesouhlasit. To jsem jim rozhodně dal :D.

Byla to zábava a byla to i fuška. Stálo to za to? Pro muj osobní rozvoj jo. Jestli jsem zanechal i něco pozitivního i v těch studentech už je komplikovanější otázka. Jsou lidi, který šíření vlastních názorů vidí automaticky jako dobrou věc. Já nevim – kór když si nejsem jistej jestli ty názory jsou správný (což v ekonomii neví člověk skoro nikdy, i kdyby přečet tři knihovny). Jestli náhodou budu fakt akademik, asi si to budu muset nějak vnitřně vyřešit.

P.S. Dneska se moc lidí nechlubí že přednášeli Marxe. A to já jo :), dokonce jsem jednu studentku vyhodil když nevěděla kdo napsal Kapitál. Cho cho, ekonom z postkomunistický země tohle prostě znát musí. A to JE muj názor.