mrtvé ideály

Vážení přátelé, právě TEĎ pracuji. Normálně - rukama, za mzdu. Nebo to alespoň úspěšně předstírám. Tento web proto co nevidět začnu plnit velezajímavými statěmi týkajícími se bydlení, výchovy dětí a kancelářského života.

Proč?

Proč ten název?

člen zahálčivý generace

Tajně jsem, že tento moment nikdy nenastane :) Teda, že budu za mrzký peníz dělat něco co mě až tak nebaví. Ještě navíc v čase kterej si já neurčuju. Uznávam, že zatim se nedá mluvit o nějaký významější ztrátě svobody, ale znáte to - podal jsem prst, tak si teď musim dávat bacha na ruku.

Edison...

Neni umění dělat co tě baví, ale aby tě bavilo to co dělaš...kurva...asi...nikdy nebudu umělec...nedokážu si představit, že by mě někdy začalo bavit dolovat svinstvo z ucpaný trysky automatu na polívku...no, přeber si to...takhle to tu funguje, ne? Někdo něco vybleje a ostatní to přeberou :-)

opakování matka moudrosti

jedno z mých oblíbených přísloví: je velkým tajemstvím štěstí mít chuť na chleba s marmeládou, má li člověk právě akorát tak chleba a marmeládu.

Bohužel pravdy je tu jen půl. Ne každej se totiž s marmeládou smíří. A i když se smíří, co až marmeláda dojde a chleba bude suchej? To už je úkol tak pro dalajlámu. Marmeládové štěstí z mého přísloví je pěkná věc, ale poněkud nudná. Hedonismus je pro děcka. A pro dalajlámu. Ostatní lidé věc řeší akčněji, seženou marmeládu a třeba i salám. Jsou šťastnější oni nebo dalajláma?

Od dob Diogénových je "moderní" v odpověď na mou otázku tvrdit, že dalajláma. A přesto shánět salám. Volí lidé vědomě salámovou cestu beze štěstí? Nebo to svý tvrzení o šťastným dalajlámovi nemyslí úplně vážně? Ani Jan Tleskač neví. Já si něco myslim, ale to je na dlouho. Jednou o tom napíšu knížku, a ta bude tak nudná, že jí nikdo nedočte.

štěstí

Zdar,kdysi dávno jsme tu debatovali nad racionalitou lidského chování a nakonec jsme se shodli na tom, že jediným objektivně racionálním jednáním člověka je snaha o přežití. V souvislosti s tímto novým příspěvkem o štěstí mě napadá,že hledání štěstí,potažmo spokojenosti,je možná druhým objektivním cílem každého jednotlivce i společnosti.Některé státy mají dokonce ve svých zákonech ustanovení,že "každý má právo HLEDAT své štěstí." Na rozdíl od přežití (srdce tluče,plíce dýchají) se však štěstí nedá tak jednoduše definovat. 1)Je to totiž pouze pocit. 2)Vede k němu nekonečně mnoho cest. 3)A podle mě, především, je to pocit jako každý jiný - tedy poměrně krátkodobý.A tato vlastnost (prchavost) vylučuje funkčnost teze,že má být člověk šťastný s tím,co má a nic víc nedělat. Nic nedělat by totiž znamenalo, dřív nebo později o štěstí přijít. Dalajláma nedalajláma, dnes jsem šťastný s marmeládou, zítra budu se salámem (pokud ho získam). Nicméně chápu slova dalajlámy, jsou to slova útěchy,uklidnění či pokusu vyvolat krátkodobě pocit štěstí tam, kde není (nezískal jsem totiž salám a jsem z toho opravdu nešťastný)... Lidé tedy podle mě nevolí salámovou cestu beze štěstí, ale salámovou cestu,na níž donekonečna hledají své prchavé štěstí...

spokojenost

Ještě na doplnění... ačkoli je podle mě štěstí pocit prchavý, nezmizí z nitra člověka docela. Myslím,že by se dalo štěstí považovat za molekulu spokojenosti. Pokud v životě převažují šťastné okamžiky,považuje se člověk za spokojeného a naopak

a ne a ne :)

Jsou tu dvě věci, ve kterých se dost rozcházíme.

hledání štěstí,potažmo spokojenosti,je možná druhým objektivním cílem každého
O štěstí už bylo napsáno leccos - ale že by někdo napsal že je Objektivní? Štěstí, ta muška jenom zlatá? Sám o kousek níž píšeš, jak těžko ho definovat. Je-li něco subjektivní, pak je to štěstí - važ slov!

chápu slova dalajlámy, jsou to slova útěchy,uklidnění či pokusu vyvolat krátkodobě pocit štěstí tam, kde není (nezískal jsem totiž salám..
Já je chápu podstatně jinak - učení odvozený z Buddhismu (včetně Dalajlámovo lámaismu) jsou založený na myšlence že pravý štěstí (respektive absence utrpení) spočívá v oproštění od všech tužeb. Nebudeš šťastnej až získáš salám, ale až se naučíš po něm netoužit. Získání salámu vede přesně k tomu prchlivýmu pocitu o kterým píšeš, a pak začneš toužit třeba po ananasu. Oproštění se od touhy po něm (a po všem ostatním) vede k trvalýmu štěstí, nirváně atakdál. To tvrdí dalajláma - a tuhle myšlenku jsem tak trochu napadal. A tohle sem píšu protože mam pocit žes jí od dalajlámy nepochytil :)

Pletu -li se přijmi omluvu.

neomlouvej se

akorát jsi mě špatně pochopil...
Netvrdim,že je na štěstí cokoliv objektivního,každý vidí štěstí v něčem jiném, ale ono HLEDÁNÍ SVÉHO ŠTĚSTÍ by se možná dalo považovat za objektivně racionální jednání. Racionalitu vidím v každém chování každého jednotlivce vedoucí k jeho vlastnímu štěstí, tedy v hledání štěstí obecně (aniž bych se to snažil definovat).

A tvé chápání slov Dalajlámy je takhle podané samozřejmě v každém slovníku. Je to ideologie,náboženství. A smyslem náboženství je předestřít lidem cestu,pravidla,správné vzory, vytrhnout je z přirozených salámových tendencí a v tomto smyslu je uklidnit,utěšit a nabídnout jim štěstí v jiných hodnotách. Ale to není problém jen dalajlámy, to je problém každé autority, která "přesně zná" tajmství štěstí a vštěpuje ho ostatním...

no fuj :)

To jsme se zase zamotali. Ne že bych ti nerozuměl, jen tě poprosim abys, navzdory své přezdívce, zkusil mluvit víc lidsky. Jestli totiž něco na filosofii nemám rád (a že k ní mam jinak celkem kladnej vztah), je to způsob jakým se pomocí jazyka ne nepodobného šifře odcizuje obyčejnýmu čtenáři. V touze po naprosté přesnosti vlastních formulací, skládá k sobě často filosof slova tak podivnými způsoby, až se mu podaří vyjádřit myšlenku sice přesně, leč naprosto nesrozumitelně. Proto spolu s Karlem Popperem odsuzuju snahu používat ve filosofii nějakých exaktních definic (které jsou většinou exaktní pouze pro filosofa samého, jiní jim zbla nerozumí). Buďto se povede předat myšlenku jakž takž intuitivně, nebo vůbec. Netvrdim že je to tvůj případ (a že já jsem tím netknut), přesto pozor na to :). A teď už zpět k diskusi.

1) Můj názor je ten že hledání štěstí není druhým smyslem života (nebo chceš-li jeho objektivním cílem). Překrývá totiž dost podstatně s oním prvým cílem, nebo je snad téměř totožné. Člověk, kterému jsou dány do vínku aspirace a touhy (ať už geneticky, nebo nějakou formou učení) které nevedou k jeho přežití .. nepřežije. Toužím-li po spokojeném životě, plném salámu kopulace a následném klidném stáří spojeném s výchovou vnoučat a pravnoučat - neni to štěstí po čem toužim. Je to zachování, replikace vlastních genů, memů... (řekne biolog. básník zvrací.)

Jo jasně, zjednodušuju to - je spousta věcí, která dělá člověka šťastným aniž by měla kladný vliv na jeho reprodukci, ba často je tomu naopak. Odpověď je sice logická, ale nepotěší: evoluce je mrcha líná. Nedá se čekat že pár (tisíc) let po tom co někdo vymyslí drogy, získá k nim naše superego nepřekonatelný odpor. Superegem myslim onen aparát rozhodující o tom co nás těší a co ne. Čim rychleji se společnost vyvíjí, tím větší vzniká propast mezi tím, co nás těší a tím co nám a naší reprodukci skutečně prospívá. Evoluce nestíhá. Když přichází doba ledová, přichází několik tisíc let, to vám stihnou aspoň narůst chlupy. Když někdo ze dne na den vymyslí hrací automat, těžko okamžitě ztratíte přirozenou hravost a vůli riskovat. Čili - vlastně máš pravdu, štěstí je novým smyslem života, který se kdysi překrýval s snahou o přežití, dneska je ale spíš puzením které nás nutí tápat od plotu k plotu.

Dalajlámovký vlákno našeho rozhovoru stále úplně nechápu. Prostě mi přišlo jako protimluv, když jsi tvrdil že právě tohle náboženství se snaží člověku přinést dočasný štěstí - tím že mu nabídnou jiný hodnoty jako substitut za salám. Vždyť oni popíraj hodnotu jakýchkoliv cílů a aspirací..Ale zapomeň na to, tohle je asi jenom trapný slovíčkaření, myslim že oba tušíme kde je pravda.

Btw. jestli se někdo další pročetl až sem, upřímně mu gratuluju.

gratulaci přijímám

Tuším jen matně kde je ta pravda, ale i přes to jsem se sem pročetla :)

autor
nadpis
text

JE NUTNO VYPLNIT VŠECHNA POLÍČKA
(pro formátování používejte klasický bb code)