Je vlahej večer, jsem doma sám a vařim kejdu. Smíchal jsem co šlo, a vařim to ve velkým hrnci. To co už nešlo, tak se peče o kousek níž v troubě – s tim vařeným to smícham až pozdějc. A přidam mandarinky :). Totiž .. je potřeba sdělat všechny potraviny v ledničce, bo zejtra ráno odlítáme s Martinou a Ťuhýkem na měsíc do ruska. Jestli se neposerou po tomhle, tak už je žádný rusko-mongoloidní blafy nemůžou rozhodit.

No nic, vlastně sem nechtěl psát o žrádle ale vo tom rusku. Podcenil jsem to. Azbuku umim tak napůl, a rusky vám povim akorát že v maskvě vsjo balšoje – což je príma, ale bojim se že to stačit nebude. Však vono se za ty dlouhý dny ve vlaku i mimo něj něco přiučim.

V čem jsme přípravu rozhodně nezanedbali jsou medvědi. Setkání s medvědem je alfa a omega ruského turisty. Podle různých rad, co jsme za poslední měsíc sesbírali od moudřejších a zkušenějších sesbírali musíme při spatření medvěda:

1) utíkat po vrstevnici. medvěd má čtyři nohy – rychlejší než já je do svahu i ze svahu. Ale po úbočí mu to nejde, asi přepadává s kopce nebo co.

2) sbalit se do klubíčka. medvěd si pohraje a pude.

3) tančit a hulákat. medvěd odejde

4) dělat mrtvýho. mědvěd mrtvoly nežere, maximálně nám ukousne ruku. i pak musíme ale dělat mrtvýho!

5) je to jedno. na devadesát procent nebude mít medvěd touhle roční dobou hlad, a nechá nás plavat. pokud hlad mít bude, sežere nás stejně.

Po sesbírání těchto mouder jsem se rozhodl že na starší a zkušenější prdim, a zkusim neotřelou strategii – zapálim noviny a počkam až medvěd uteče před vohněm. Jestli to funguje poznáte jednoduše. Pokud tenhle záznam v blogu zůstane poslední, tak to nefungovalo.

No nic, vám i medvědům zdar. Letim ještě nakoupit trochu žrádla. K tomu přibalit dvě trika, jedny pohory, rybářskej prut stan vařič spacák karimatku a ručník aby se chudák Douglas Adams netočil v hrobě. Kytaru po zkušenostech z letu do Austrálie neberu, koupim si jednu ve Vladivostoku a v Moskvě jí daruju strádajícím. Páčko!