Mluvíval jsem pár let zpátky děsně slušně. Skoro jako Mirek Dušín (co nikdy neřekl sprosté slovo, a proto ho všechny dívky obdivovaly). To teď jsem povětšinou sprostej jak dlaždič. Tak jsem přemejšlel, jestli se nevrátim ke starý mluvě…a rozhodl jsem se, že ne. Jsem pro, nazývat věci pravými jmény. Někdy to zkrátka neni zadnice, ale prdel, která k situaci sedne jak prdel na hrnec. A když někdo šuká, tak prostě šuká, a nešli se projít.
Tak….tady měl článek končit a bejt protentokrát krátkej a stručnej. Fakt, jsem neplánoval pokračovat. Ale budu. Protože vono to neni tak jednoduchý. Půvab naší slovanský kultury je totiž podle mě kolikrát právě ve věcech, který se neříkaj (v kontrastu s přímou leč vulgární kultůrou, co se k nám dere od západu).
Pražáci, který jsou tou amerikou načichnutý nejvíc, jsou považovaný zbytkem republiky za dacany. I když vás ani pořádně neznaj, tak jsou vám jen tak schopný na plnou hubu povědět věci, z kterých by jihočeskou babičku odvezli. No co by to neřekli, nejhorší co se jim může stát je, že si pomyslíte že jsou hovada a v životě s nima nepromluvíte. Což ve městě co má půldruhýho miliónu obyvatel neni zas až takovej průser.
Aby spolu lidi vydrželi, musí se k sobě chovat nějak rozumně ve vzájemný shodě. Jenže oni s váma vydržet nepotřebujou, když nejste podle jejich gusta. A tak vás sem tam pořádně slovně profackujou, ať vidí, s kým maj tu čest. Tak. Berte, a nebo jděte pryč.
Legrace ale začíná v momentě, kdy s někym naopak delší dobu vycházet maji (nechápejte mě špatně. nejde jenom o pražáky, ale obecně o přehnaně upřímný lidi v americkým stylu. .. a ano, upřímnost považuju za prima věc, ale tenhle článek je vo tom, že ani s ní se to nemá přehánět .. hm, tak koukam že jsem se od sprostých slov dostal trochu jinam, ale to je dobře. berte to tak, že článek o sprostých slovech skončil někde u prdele na hrnec, a teď už řešíme zajímavější věci). Najednou nejde všechno říkat až tak na plnou hubu, a pražák odhazuje svou standartní tvář dacana, a hlásí se ke svým slovanským kořenům. Tj. musíte smrdět opravdu hodně aby vám to řekl, dá vám kousnout párku v rohlíku a .. no moc dobrý příklady mě nenapadaj, ale vy už si něco domyslíte z vlastní zkušenosti.
Slovanskej styl komunikace je takovej..vlídnější, skoro bych řekl až harmonickej. Ne, nechci ho idealizovat, ono to má docela velký mouchy – přímá řeč je úžasnej nástroj, což zdůrazňuju s oblibou proto, že jí lidi dost často v pravej čas zapomenou použít. A jsou z toho průsery, nedorozumění, nenávistný pohledy který druhej nechápe a třeba i zničený vztahy. To se stává slovanům. Pražáci maj zase třeba problémy v situacích, kdy doktor Plzák (po slovansku) radí zatloukat.
Prostě je to jako vždycky. Napsal jsem tunu keců, nic mi z toho nevylezlo, a končim prohlášením, že svět neni černobílej a něco si člověk musí odnýst od Pražáka a něco od Plzáka.
Osobně jsem spíš pražák, a protože dost vydržim, tak od kamarádů chci aby se mnou taky po pražsku jednali. Já to taky často dělam, byť pak kolikrát dopadam jak ten slon v porcelánu. Ale povim vám, že lepší, než skončit jako Mirek Dušín v třiceti s želudečníma vředama a chronickou depresí. A nemyslete si, národní obrozenci by ze mě měli radost. Furt lepší někomu říct "čau vole", než po čechoanglicku "mějte hezký den".
Napsat komentář