Každá parta potřebuje vůdčího blbečka. Typicky je to člověk společensky orientovanej, ale trochu zakomplexovanej. Je to on kdo vkládá energii, kdo vymejšlí a organizuje, komu se volá když se něco posere. Taková funkce vyžaduje trochu schopností, trochu fantazie ale hlavně vůli něco dělat. Odkud se taková vůle bere? Může za ní stát libido, ambice, a nebo (jako u mě) komplex zastrčenýho dítěte.
Je to pěkný bejt vůdčí, ale neni už tak pěkný bejt blbeček. Lidi kolem jsou ve svý podstatě líný – a vy před ně jdete s kůží na trh. Blbej datum? Blbý počasí? Blbej nápad? Sorry, dneska nemůžu. Dík za pozvání.
Vim o čem mluvim. V posledních pár letech jsem pořádal pět dědských táborů, založil tři hudební skupiny, staral se dva roky o běh jedný vily a teď mam na triku jeden ateliér. Do toho nějaký vandry, vařby .. kdo ví ten ví, a kdo neví, ten ať si něco představí. Někdy přišlo víc lidí, někdy míň, někdy nikdo.
Nevykládejte si to špatně – nechci tu nadávat že jsou lidi líný. Ať jsou. A vůbec – neni to jenom o lenosti. Já i moje okolí přicházíme do věku, kdy čim dál tim častějc někdo vypadne ze společenskýho života bandy. Odejde vydělávat prachy, chce bejt víc se svým klukem/holkou, vydá se do ciziny atd…oukej, tak to chodí, život jde dál. Už je to nějakej pátek co odzvonilo prvobytně pospolný společnosti, už nežijeme v kmenech (teda až na hokejový fanoušky, něco z pralidí v nás přece zůstalo). A přestože si to my, vůdčí blbečkové, ve svých lepších momentech nemyslíme – tak si dneska hraje každej spíš sám za sebe, maximálně za pár. Za tým těžko.
O to víc člověka (to jako mě) nasere, když mu někdo vmete že on je ten, co by chtěl hrát za sebe. To přece nejde! Od vůdčího blbečka se čeká, že bude blbeček furt. Ostatní si můžou dle libosti přicházet a odcházet, ponořit se do vztahu, knih či panamský džungle, za rok se vynořit a tvářit se jako že se nic nestalo. A v zápětí se ještě tvářit pohoršeně, že k nim ještě nespěchá blbeček s novou kůží na trh.
Jo, je to trochu komplex z dětství, trocha zděděnýho kmenovýho puzení, a taky velká porce znechucení nad tim jak lidi dokážou bejt letargický, co mě vždycky hnalo – a nejspíš taky dál požene – k tomu něco společenskýho vymejšlet a konat, k tomu dělat ostatním blbečka. Vždycky jsem trávil dost času s mailem, s mobilem, nebo jenom tak civěním do zdi a vymejšlením jak co uspořádat. Vždycky jsem se taky zamejšlel, jak to že ta spousta lidí kolem, který maj víc volnýho času, a který rádi něco podniknou … jak to že skoro nikdy nic sami nepodniknou?
Ale co, tohle neni žádný žádný poslední rozloučení. Dělal jsem blbečka většinou celkem rád, a nejspíš ho dál dělat budu. A když náhodou ne? Tak holt ne, a nikdo neřekne ani pumpička. Jasný?
takže slunce v duši
šuf
Napsat komentář