Jedu takhle jednou metrem a nudim se. Neokopává mě žádnej prďola, nežvástá tu žádnej houmles, a jaru navzdory šla dneska teplota dolů, a tak ani tupě necivim na puberťačky v šortkách. Nudu jsem se tedy rozhodnul rozčísnout sám, a šoupnul jsem si do huby šumivej celaskon. Teda .. nejdřív jsem ho pokusně párkrát olíz, a pak až šoupnul.
Hmm. Jako nečekejte žádnej příběh plnej lásky a dobrodružství. Ten celaskon mi trochu odřel jazyk, a pak v poklidu vyšuměl. Při lízání na veřejném prostranství mi nikdo nic neřek, ani se neofrněl. Tak proč vo tom vlastně píšu?
Děsně mě totiž překvapilo, že jazyk věděl co s takovým celaskonem dělat. Jako kdyby už někdy nějakej žužlal. Matně si zpětně vzpomínam že von už asi žužlal, a nebylo jich málo. Von věděl, že stačí s nim rejdit po dásni, a když je pěny moc tak vodevřít hubu a nechat celaskon na vzduchu bez styku se slinama, aby se uklidnil.
Ten jazyk má lepšího pamatováka než já! Já nevěděl co se stane, proto jsem zkusmo olizoval. Když jsem to pak fouknul do pusy, čekal jsem že třeba exploduju a budu vrat na podlahu metra bubliny jak vodopád. Smůla – nestalo se, bo moje pusa která evidentně už celaskonů vycucala desítky, vědela co s nima, a zvládla to s bravurou stejnou jako před patnácti lety, kdy tak hádam že mohla cucat svuj poslední celaskon.
Co všechno si moje svaly pamatujou, o čem já nevim? Hlavou se honí desítky otázek. Jak jsem na tom s prolejzačkama? Jsem ještě pořád špička počítačovejch hrách, ve kterých jsem kraloval v pubertě? Umim se ještě nechat kojit?
Jaký to asi je, cucat dudlík? Tak, a tady už vás zanecham ve vlasních úvahách. páčko
Napsat komentář: Ája Zrušit odpověď na komentář