Zjistil jsem že si u spousty dívek vytvářim jejich mentální obraz uvnitř mé hlavy na základě toho, jak je jejich jméno prezentováno v písničkách. Dobrý to u mě maj Zuzany, Terezy a Markéty. Jenže pak jsem přišel na to že to asi nebude tak směrodatný, neboť u jmen dívek mně v minulosti či přítomnosti velmi blízkých se mi vybavují toliko:
Dusili jsme husu, husu na primusu (Marta)
NIC! (Štěpánka)
Kluci z bolevce (Kateřina)
vidíte, ne každá teorie se povede.
jo jo
u mě je to nějak podobně, spíš teda ne, ale když mám nějakej problém nebo radost tak si to nechávám pro sebe (teda jak kdy) a pak slyším nějakej text a svou situaci si k němu připodobním… Kupříkladu dneska na "Schodišti" sem se dokázal vžít hned do několika písniček 🙁 a to je špatně, nebo ne?
!
prasaku