Ještě před přistáním jsem se rozhodl, že klasický cestovní blogy jsou vopruz. Takže sem nebudu psát kam jezdim, co tam dělam, jaký tu prodávaj kartáčky na zuby a kolik stupňů je venku. Místo toho hned na úvod oznámím, že voda v mým hajzlu se netočí nikam. Jestli má trochu tendenci, tak proti směru ručiček, ale pochybuju, že za to můžou ty korojojdisovy (bo jak se ten chlap jmenuje) síly, spíš je tak tvarovaná ta mísa.

A to je vlastně výbronej začátek. Protože nebejt toho že je tu hic jak kráva, to tu zatim vypadá jak u nás doma. Na dítě tu taky musí bejt dva lidi, na studijním sou taky fronty jak bejk .. a záchody se točí podle toho jak je vyrobili, a ne podle nějakých trapných fyzikálních zákonů (btw. ten muj hajzl je značky American standard – která jako by z oka vypadla značce Ideal standard, již tak často vidíme na mušlích v českých putykách). Takže jsem vlastně doma, kterýžto pocit umocňuje hlavně kamarád internet. Jak se ze mě má stát na cestách celý muž, když jsem s domovinou ve stejným spojení jak z práglu?

Takže, co? Jsem tu druhej den, hned po přistání jsem zjistil že batoh zaspal někde v Londýně. Fajn, mam jedny trenky, triko, ponožky, kalhoty a notebook. A zatimco jsem si vyjednával batoh, odjel mi smluvenej odvoz z letiště a já byl v prdeli uprostřed cizího třímiliónovýho města. bla bla bla, běžné cestovní historky bla,bla. Večír už jsem měl parádní ubytování, byl jsem zapsanej do školy, absolvoval jsem jednu párty v americkém stylu, nakoupil si za čtyřicet dolarů internetu a měl proběhanej kampus shora dolů (střídavě s kolegama z bangladeše, německa a nějakých dalších vietnamčíků). Na druhou stranu jsem neměl čim se přikrejt a co žrát, lebo

a) mam sice vlastní sprchu, záchod a magnetickou odmykací kartu, deka ale v ceně ubytování neni

b) celej den jsem na jídlo úspěšně zapomínal, byly důležitější věci

Tak jsem se napil vody, přikryl se vlastní bundou a šel spát nahej (triko jsem užil jako ručník). Časovej posun 10 hodin je klídek, stačí se utahat jak pes.

Bydlim s bandou američanů (většinou holky), a nejspíš mě maj za píčuse, bo jsem toho zatim moc neřek, jenom spim a netáhne mě ve velkým provozovat činnost zvanou mítinkňůpípl. Já jim ještě ukážu straponát!

PS – nebojte se o mě. Dneska (2.den) zakoupil jsem jídlo a flísovej přehoz na kanape jenž jsem pasoval na dekoručník. Sprchovat se budu ráno, aby vždycky do večíra vyschnul. Tam kde hy, tam kde hy, tam kde hynuli sobi, čech se přizpůsobí!