Ode dneška budu dnům vymejšlet
nadpisy, takže pak budou mít nadpis – Supr co?

Vstali, váleli se na sluníčku,
snědli kaši, váleli se na sluníčku, sbalili,v.n.s.,složili stan,
v.n.s., šli k Bónusu na sraz s duem M and P (=Peddy a Mendolína). Bónus
– ten je nejlevnější a dnes nám ukázal jak. Už na parkovišti
našla Štěpka jenom trochu přejetej kávovej dort v skoro neporušeném
balení. M and P nikde, tak jsme si nakoupili chleba a rozinky…vše
euroshopper. V rámci dalšího čekání se fotíme s prasátkem Bónus
a nalézáme „skoro čerstvý“ ovoce za supermarketem. Tím se rozpoutaly
ovocné hody, během několika minut jsme snědli víc vitamínu C,
než za posledních 14 dní. (viz jídelníček), navíc s turbosladkým
kávovým dortem.

Na scénu vstupují M a P,
ona nadšena, on zhnusen, oba si berou jablka a pomeranče. Každý
podle svých možností, každému dle jeho potřeb (to není Marx!).
Nadšeně si popisujeme minulé zážitky – viz jejich deník. Šermujeme
prstíky nad mapou přímo před lokálním supermarketem asi dvě hodiny.
Protože se rozcházíme (sraz za šest dní u Mývatnu) oni do severních
pobřežních vísek, my do bazénu.

Bazén, tobogán, teplá vířivka,
ještě teplejší nevířivka – to vše za pár šupů (300ISK –
100 kč). Na mě se lepí mladý Islandský blondýny, na Štěpku tlustý
pán – údajně „heboučkej, měkoučkej a teploučkej“. Takže
dobrý, varhánky i na prdeli a den na stopu.

Irskej inženýr nás bere
do Rejtafjoduru, kde je furt mlha, a staví se tu hliníková megahuť.
Islanďani se na ní těší, páč zamává s unemplojmentem (nezaměstnaností).
Procházka městem bere dech – Štěpa říká, že je to hnus, já
dokola opakuju „industriál park“.

Tábořiště zadarmo, se sprchou
zadarmo. Nářez – sprchujem se jak zběsilý, na tábořišti jsme
úplně sami. Turisti zřejmě pro industrial patk nemaj pochopení.
Taky je tu rybníček se spoustou ryb – je malinkatej a ryby tam navážej,
aby je pak mohli prodávat rybářům – 500/ks. Nekupují přito zajíce,
který je v pytli, ale ryby, jež se nachází v rybníce, musí si ji
sami vylovit. Supr dobrodrůžo. Chtěl jsem si taky jednu vylovit (samozřejmě
načerno), ale rozhodl jsem se, že svou první rybu musím pokořit
v nespoutané přírodě, a v žádným TESCO rybníce.

Je večer (já vůl málem
napsal že se smráká), ležíme ve stanu, začíná pršet. Klasický
případ našeho štěstí posledních (10ti?) dnů – prší jen v noci.
Howg