Budí nás déšť a teplota
9stupňů C. Rychlá snídaně (snad už poslední v Egilstadiru) a hurá
na stopa. Já bych rád do Seydisfjóduru (přístav v Dánsku) Štěpánka
k Mývatru (jezero – komáři). Návrat se nekoná, stopujeme směr
Mývatr, teplota 10 stupňů, déšť houstne.

Asi po hodince odpadáme směr
suprmárket. Je tam teplo (tak 20 stupňů) a neprší tam. Vybíráme
VELMI dlouho – zvažujeme koupi těžítka, kypřícího prášku,
zkoumáme složení sucharů. Voda z našeho oblečení se zatím pomalu
odpařuje. Nakonec volíme nejlevnější keksy, usedáme za kasu a
velmi pomalu je pojídáme. Venku houstne déšť, luštím SUDOKU v novinách
zadarmo. Mimo to tam píšou (kreslej) že prší a bude pršet. Sudoku
se nepovedlo, déšť řídne – dem stopovat – a máme rychlou kliku.
100km pustinou (nejsou tu ani ovce a to je na Islandu co říct) nás
veze Polák, co tu bydlí 7 let, poslouchá Glena Millera a nemá rád
Greenpeace, jako všichni místní. (Protože sabotujou tu fabriku,
co jsme tam nebyli včera).

Tady končí prdel, vysazuje
nás na odbočce v pustině, 7 stupňů C! Jelikož jsem oslavenec (je
mi dnes 22 :o) stavím v dešti stan a jdu pro vodu – jako by jí tu
nepadalo dost. Vodu mi na místní samotě natočila tak 4 letá holčička.
Byla sama v domě uprostřed pustiny. Rozvážně mi sdělila „Yes,
I can give you water“ což i provedla. Jako opařen (kéž by) jsem
šel zpátky.

Polívka a šup do spacáku
– teplota jde dólu a furt leje. Štěpánka zpívá „Hepy brzdej
tů jů!“ Dnešní den zřejmě končí, ze stanu už nevylezem. (14:30,
7 stupňů C). Čtu Marxe, Štěpánka začíná první lekci mojí
Španělštiny. Ještě že sebou taham knihovnu. OBJEV DNE – Jak
správně položit alumatku – viz obrázek.

je mi teplejc, ale furt ne
dost.

K narozeninám jsem dostal:
Banán (od poláka) pusu (od Štěpánkut) TO SE MAM!

Polák byl supr – dal
nám nejen banán, ale taky každýmu pomeranč a žvejkačku. Já si
vzala dvě :o). Prší, prší, jen se leje – koníčky!!! Když nepřestane,
budem tu dlouho. Jinak cestou sem, do tý pustiny, sme asi 15km za Egilsstadirem
viděli osamělý stan na nepříliš rušné křižovatce.

Bylo to duo MaP, který
teď (už tři dny) míří směr Vojonafjodur. To proto, aby viděli
červené kopečky, kvůli kterým jsme všichni tady, na Islandu. Prší
prší – vyděržaj Pijaňjér!