Moc nespíme, přichází
drizzling. No bodejť. Vodorovnej. Zvoní budík (4:00), je čas chystat
porridge. V absolutní tmě. Šátrám po čajovejch pytlících (bude
Lipton), nemohu je najít..Ááá..něco vlhkého…ááá, to je jen
moje tlustá ponožka. To asi budou v Německu koukat, až tam přiletíme
zabalený od hlavy až k patě…jedna paní, taky celou noc sockovala
na letišti, má na sobě dokonce 2 svetry (tlusté) a bundu. Škoda
že nemá čepici…

Na check –inu dobré zprávy,
zhubly nám baťohy..28kg dohromady oba, přibližně půl na půl (Marx
samozřejmě letí na důstojném místě v kabině). Tentokrát pípaj
boty Šufovi, tak je zouvá – eštěže sem mu dala dneska své čisté
ponožky! :o) Rozhlas hlásá, že kdo si něco kupuje v DUTY FREE shopech
a letí do USA, musí to hlásit u pokladny. Třeba mu to nebudou chtít
prodat nebo co.

HOP HOP a letíme