Tak to vidíte, měsíc nic (přesně jak pravim v nadpisu) a pak hned dva příspěvky ve dvou dnech. Čim to? Pořádám totiž ekonomickou konferenci světový úrovně. To znamená, že sedim v přednáškový aule, a posloucham/neposloucham tlachání hostů ze všech konců světa. Naštěstí tu mam notebook s internetem, jináč bych odsud brzo uprchl se strašlivým řevem, nebo spíš usnul, což by taky nebylo společensky korektní. A to by bylo blbý, přeci jen mě za to tady platí a luxusně krmí. Koho chléb jíš, toho píseň zpívej. O řízečcích nakládaných v tymiánu to platí dvojnásob, ale přesto..

Iluze o tom, že na takovou konferenci se sjede banda chytrých lidí a bude mluvit o zajímavých tématech jsou ty tam. V každém povolání zjevně existují lidé výteční, průměrní, a diletanti. Po konferencích zjevně jezdí druhé dvě skupiny (výjimkám se omlouvám, pár jich tu je – ale fakt jenom pár). Nikdy bych netušil, kolik lidí dokáže zaměstnat obyčejná metoda OLS regrese (taková trochu vytůněná statistika). Snad každej tady sehnal “ňáký data”, udělal na nich “ňákej výzkum”, dostal na to spoustu peněz z “ňákýho grantu”, a – světe div se – ještě s tim jel někoho otravovat na konferenci do Prahy. Co naplat, že jsou jejich zjištění k ničemu, hlavně, že si prohlídnou Pražskej Hrad.

Dobře, nechal jsem se trochu unést, tak zlý to neni – ale zklamanej trochu sem. Až na slečnu z MIT a pár borců co zkoumaj důvěru a reciprocitu při laboratorních pokusech to tu je ale vážně bída. Spravuju sice jenom vedlejší přednáškovou místnost (ukazuju lidem kam se dává fleška, sem tam otevřu nebo zavřu okna – za 1000 na den slušný, ne? :), ale stejně by to mohlo bejt trochu o něčem. Třeba je to o patro níž lepší. Vyštuduju a ukážu jim, jak se dělaj zajímavý přednášky. Krleš!