Tak, dneska si tu něco napíšu o počítačových hrách. A začnu rovnou aktuálně – s World of Warcraft, kterej poslední dobou hýbe nejen jednou vilou na Dědině. Kdo m8 ruce, nohy, myš a internet, ten už si tůní postavičku a pomalu ale jistě přesunuje své “já” ze světa skutečného do toho virtuálního. .. Teda každý ne, drobnou výjimku tvoří (aspoň na vile) dívky a podivíni. Ale takové lidi správný pařan v podstatě nevnímá..takže z mýho hlediska tvoří tu podružnou skupinku. ( víme že to tak neni, ale jsme na blogu, co bych se neodvázal 🙂

Při jednom rozhovoru nad zeleným čajem jsme s Pavlem dospěli k názoru, že na 60. level (to je ve WoW úplně nejvíc) se můžou dostat jen asociální staří mládenci. Každý ať si to přebere po svém, ta implikace může vést (a podle mě někdy i vede) oběma směry – ať už se stávají z asociálních mládenců náruživí hráči, nebo naopak. Jestli je to případ několika jedinců, nebo masová záležitost, to se teprvá uvidí – první větší generace pařanů (za jejíhož člena se hrdě považuju) zatim v průměru nedospěla ani do kristových let, takže všichni asociální staří mládenci jsou zatím moc mladí na to, aby šli definitivně odepsat. Dejte jim (a mě) šanci!

Jak píšu v třetím záznamu tohoto bloku, lidi se v převážný většině času zabývaj (přinejmenším zdánlivě) zbytečnýma činostma. Leč okolí pařana si to zjevně nemyslí, a plýtvání časem civěním do monitoru považuje za plýtvání časem (brilantní obrat což? ale on tu situaci fakt vystihuje). Navíc to okolí vzápětí projevuje naprosto stejnou chybu jakou vyčítá pařanovi – a plýtvá časem kdy mu jeho neškodného koníčka rozmlouvá.

Prekérka (nebo výhoda?) každýho blogu je v tom, že ať tam autor píše sebevětší kraviny, nikdo mu neodporuje. Tu jsem se právě rozhodl eliminovat. Budu si teď odporovat sám. To plánuji činit po několik odstavců, v samém závěru pak nad sebou hodlám triumfálně zvítězit. Která část mého schizofrenního já to bude, samozřejmě neprozdradim, nikdy sem neměl rád detektivky, kde je vrah od začátku jasnej (Colombo je výjimka – tam snadno poznáme vraha podle toho, že se s nim Colombo od začátku nejvíc baví. Přesto je to dobrá detektivka :). Takže co praví hlásek správňák, kterej by mě nejradši poslal na rozkvetlou louku tančit s motýly?

Hlas 2: ty vole, co to tu mektáš? Přečti si cos tu psal před pár dnama. Student, intelektuál, ajťák? Povaleč! Práce jak na kostele, hafo zajímavých věcí ke čtení i k učení a co dělá pán? Běhá se svým Mágem po lesích složených z pixelů a metá ohnivý koule na kance, medvědy a podobnou verbež. Teď píše blog, ale to vyjde vlastně na stejno, jenom tak vyplňuje čas mezi narozením a smrtí. Místo aby stavěl pyramidu, nebo aspoň bořil mrakodrapy..Díky bohu, že apoň ta trocha morálky tam je, ale jen v zoufalý menšině. Je to problém, ty hry jsou dělaný tak, aby hráče vtáhly a nepustily. Zneužívaj lidský přirozenosti – člověk je od přírody hravej a zvědavej, a o tobě to platí přinejmenším dvojnásob. No jo, ale jiný hry zase hrajou na jiný struny v pozadí lidský mysli .. takže se mezi nima najde droga prakticky pro každýho. A mašinérie herních kolosů tyhle drogy navíc rok od roku piluje a rafinuje do ještě lepší a návykovější podoby. Jak z toho ven? Používat hlavu? Ta za to jak vidno do velký míry sama může..no tak teda používat tu správnou půlku hlavy (stéblo pro ty, co už se v tom guláši slov topí: tou správnou půlkou je myšlen Hlas 2, těm co se už utopili stébla házet asi nemá cenu. Jinak řečeno: chytrýmu napověz, a hloupej za to nemůže, bo sem to já kdo tu píše pátý přes devátý :). Takže abych to shrnul, těžko nebohýho pařana vinit, že podlehl něčemu, co bylo od začátku vymýšleno a do detailu vysoustruženo tak aby tomu podlehl. Na druhou stranu, komu tu jde o etiku? Má oblíbená evoluce zapůsobí, a asociální mládenci vyhynou, ať už za to můžou, nebo ne. Tak co se trochu zasnažit mladíku?

A proč, táže se hlas 1 – epikurejec (člověk jehož jediným náboženstvím je vlastní potěšení). Evoluce ať se stará, klidně vyhynu. Ono mě neubude. Rozhodně ne tolik, jako kdybych místo plnění questů šel na louku za těma motejlama. .. A jsme u toho. Oba maj trochu pravdu, nebo ne? Jak praví mé vlastní oblíbené přísloví(kdo nezná, možná nepochopí. rád někdy vysvětlim) “Důležitý je hledat tu vodováhu” – čili pravda bude asi někde uprostřed. A lidi to dobře ví..nebo aspoň tuší. Prakticky nikomu nezní v hlavě jenom hlas 1, nebo hlas 2, všichni hledáme tu vodováhu. A že hlas 1 vymře? Nemyslim si. Ať se to komu líbí nebo ne, hraní má i svoje dobrý stránky (proto k němu konec konců máme ty sklony).

Takže co? Takže nic. Tento blok asi nikdy nebude nejčtenější 🙂 lidi nemaj rádi nejasný závěry. A vodováha bohužel málokdy dává jiný. howgh