Prvý den: Bůh řekl budiž světlo. Byla proražena příčka. Zkáza začíná.

Druhý den: VŠECHNO jsme rozbili, zničili a vyhodili na zahradu. Pak jsme se podívali co na vile zbylo, to jsme rozbili a hodili na zahradu. A tak to bylo.

Třetí den: Funda objevil vertikutátor, aneb rozmrdávátko aneb vifikundaci. Je to kovová tyč s jednim koncem širokým a druhým špičatým. S její pomocí pak roztloukl všechno na zahradě na ještě menší kousky.

Čtvrtý den: Počínáme si zoufat. Na vile je pořád spousta bordelu. Na zahradě ještě větší. Pod rouškou noci jej roznášíme do kontejnerů po sídlišti, v čemž zdatně pomáhají dva fiátky. Hromada bordelu se nezmenšuje

Pátý den: Marek získal pro naši věc Havla – kamaráda se čtyřma kolama o kapacitě cca deset fiatů. Hurá! Odvážíme bordel do sběrných dvorů.

Šestý den: malujeme, uklízíme. Někteří pracují více, jiní méně. Komunismus to neni žádná prdel. Morálka přesto dobrá, braníky nám zatim nedocházejí.

Sedmý den: bůh odpočívá, my ne. pulírujem vilu do podoby nádherné. Sláva, vše je dokonáno. Pocit z dobře vykonané práce překazí až příchod majitele…

Tak takhle nějak to bylo. Dní sme ale potřebovali míň, zato práce bylo víc. Transformace studentského squatu na rodinný domek je věc nelehká. Všem zúčastněným děkuji, zejména pak externistům kteří pracovali víceméně dobrovolně a zadarmo. Všechny sny začínají i končí, bordel zůstal na dědině, zážitky jsme si odvezli.