Nazdar kormoráni. Protože Ježíšek to 24. zase všechno nestíhá, kontaktoval nás na Ateliéru, nešlo-li by u nás zase udělat Vánoce v jiným termínu. Zavolali jsme si, pokecali, a on povidá že nám ty dárky hodí až 25.12. A já mu řikam, že radši dřív. A on že ne. Co vám budu povídat – nepohodli jsme se, a nedonese nám letos nic, prevít. Ale zato si můžem udělat vánoce kdy chcem 🙂

Takže, pokud mě do 30.11. nezavalíte protestama, že to je blbý datum, tak se naše Vánoce odehrajou v pátek 12.12.2008, místo konání – Praha 2, možná i Praha 6. Otázkou je vánoční výlet – podle časových dispozic účastníků začnem buď ve tři na Divoký Šárce (půjde ozdobit stromeček zvířátkům), nebo v půl sedmý na Ateliéru (na Praze 2 nakrmíme leda ptáky na památníku, a položíme květy na hrob neznámých důchodců na Olšanských hřbitovech. což uděláme).

Dárky přinese tradičně každý tři, bez označení adresáta, a jiný tři si zase odnese, né že se nám to tam zůstane válet. Salát, řízky a svařák vyrobíme koordinovanou svépomocí. Možnost přespání ve vlastním spacáku u nás bude :).

V tuhle chvíli mi napište, hodláte-li se zúčastnit – radši sem, nebo kdyžtak na maila.

Přátelé, bércouni, kamarádi! Venku za oknama zuří 21. století. Kdo si toho nevšim, tak mu to teď řikám. A ihned se tážu – v jakém že duchu se toto století bude odehrávat? V duchu Inovace!

Ano, je čas postavit se realitě čelem – nalézt nové výzvy, a v zápětí je překonat. Jak jinak než inovací. Takže: život je píča, a rozprášil nás po planetě záludným způsobem – takže hospody u Václava a na Dědině krachujou, a hlavně, naše játra pomalu měknou. Léta poctivé práce přicházejí vniveč. Ach ano, říkáte si – ale co naplat, s tisícovkama kilometrů nejsou žerty. Vážení přátelé, já znám řešení!

Plán jest tento: využijeme moderních technologií – lhostejno zda pro přenos textu, slova, či obrazu – a uspořádáme si párty onlajn. Nemusíte nikam chodit, stačí vám internet, a nějakej ten lahváč. Informace mezi námi potečou proudem, možná někdo i pobleje klávesnici.

Bude to nejspíš totální úchylárna, experiment o jakém už jsem párkrát slyšel hovořit, ale nikdo takovou pořádnou e-pařbu (tak jsem to skromně nazval) nezažil. Buďme první, a vykročme vpřed do země zaslíbené! Pro první takovou akci volim termín sobota 8.3. a nebo neděle 9.3. večer (já budu chlastat po ránu na lačno :). Hlasování o definitivním termínu bude tady v diskusi, ukončeno ve čtvrtek ráno středoevropskýho času. Tož kdo nemáte, připravte si skajp, zásoby a vůbec. O víkendu zdar na vlnách e-pařby 🙂

Vážení přátelé drobného hazardu (jak brzy pochopíte, nikomu jinému tahle pozvánka určena není), zdá se to být chvilka od dne kdy jsem prvně onanoval. Rok se s rokem sešel, šli spolu na pivo a za chvíli jich tam seděla už pěkná banda. A jak přicházeli další, stal jsem se s chlapce mužem. Alespoň papírově. Ale duševně? Vojna mi nebyla kojnou, vyrůstal jsem jako v bavlnce a dosud mě nikdo nekopnul do prdele a neposlal na zkušenou. Co si neuděláš, to nemáš – kopnul jsem se tedy do prdele sám, a proto, jak možná víte, odlétám za necelé dva týdny na půlroční vejlet za klokanama.

Duševní dospělost, jejíž opožděný příchod na této cestě očekávám, se dostaví zcela jistě díky okolnostem náhlým a nečekaným. Jisté je toliko, že tou dobou budu totální sockou na druhém konci světa. Sokrates s Erasmem totiž do zapadlé trestanecké kolonie vprostřed pacifiku nedosáhnou, a proto mam už sbalenej spacák, karimatku a stan, možná přibyde i vařič a vitana polívky, neb nocležiště ni stravu dosud nemám zajištěny (natož abych na ně měl šušně). Zkrátka – má dovolená je takříkajíc none inclusive. Budu spát pod převisem Sydneyské opery, jenom nevim kde tam seženu dříví na táborák. Avšak tenhle most překročim až k němu doletim.

V rámci příprav na muj malej vejlet se důsledně připravuji (třeba nočníma saunama se zavřeným oknem a naplno puštěným topením) A jelikož život socky si lze jen těžko představit se sklínkou skotské či portského, rád bych uspořádal experimentální Tesco Tesco párty (která bude zároveň mou rozlučkovou).

Jako začátek akce stanovuji sobotu 16.2. ve 14:07 zastávka otovice pošta (v 13:55 tam jede bus číslo 5 z tržnice). Toleruje se jízda "na bílo", ale neni to nic moc. Následně se pěšky (bo linkáče sou pro buržousty co maj práci) vydáme k děpoltovicům na naší chatu – kde nejspíš vyrušíme některého z kolegů, jenž si do ní každou zimu zjedná pomocí cihly přístup a ztopí nám vždycky něco dřeva. Kolegu pozdravíme "ahoj žlababo" a počneme sockovat. Čili zevlovat, a konzumovat donesené tesco víno, tesco párky a tesco pivo (povoleny jsou i lepší značky, avšak pouze s přelepenou etiketou, nebo konzumované z papírovýho pytlíku jak v americe). Dojde i na pár (a)sociálních soutěží, včetně módní přehlídky. Jo, vemte si nějaký správný socka oblek – jsou levné, slušivé, a nezamrzí to, když je polejete vínem.

Dále vás nebudu omezovat, v ideálním případě v děpoltovickém squatu přespíme, ráno vrátíme lahváče, koupíme nový, podebatujem nad českou krajinou o životě, pak vás pošlu do prdele (jak už se u nás pomalu stává tradicí) aby se vám po mě nestejskalo a odhopkam směrem k letišti maje v kapse poslední krabicák.

Věc je již domluvená, zpečetěná. Jelikož už nám na vile bydlí nějaký přistěhovalci, zvolili jsme pro letošní vánoční seanci lokalitu, kde budeme moci výborně zavzpomínat jaké to bylo tenkrát, když jsme na vile šetřili plynem. Ano, jde o naši chatu v Děpoltovicích.

Tak jak se to o Vánocích dělává, vsadíme na tradiční koncepty žrádla a dárků. Zbyšek témuž říká metoda cukru a biče. Zamyslete se nad tím, co z toho je cukr a co bič. Já to udělal a došel k následujícímu: vzhledem k tomu, že žrádlo bude vlastní výroby a o kvalitě dárků víme své z předchozích ročníků .. jde spíš o metodu biče a biče. A přesně na tu vás srdečně zvu!

O co teda půjde? V sobotu 22.12. cca kolem půl desáté ráno (to upřesníme) vyrazí z varů od zwerimexu dnes už legendární oranžový expres (kosmonaut), a doveze nás do děpoltovic. Jedná se o kvalitní vůz, takže případně zvládne trasu i vícekrát, nicméně pokud by si znovu postavil hlavu, dá se do děpoltovic dojít i pěšky :). Následovat bude výlet se svařeným vínem, jenž vyvrcholí ozdobením stromečku pro zvířátka. Po návratu počneme s aplikací biče a biče, dodržováním vánočních tradic, to vše v našem vilo-rodinném duchu. Kdo zná jakou tradici, může si její provedení připravit, já například zajistím vodnici s františkem místo uhlíku (ale vítány jsou i tradičnější tradice). V závěru zapálíme purpuru a po ní k nám vklouzne to tajemné kouzlo vánoc, pak se všichni rozprchnou na třídní srazy plni nostalgie a obtěžkáni úžasnými dary.

S sebou si vemte 3ks darů libovolné kvality i ceny (určené neznámému adresátovi), rozhoduje originalita. Vlastnoručně upečené (či jinak vytvořené) vánoční pečivo, rozhoduje taky originalita, ale minimálně jedno si sníte sami. Jinak vám stačí dobrý boty a teplý oděv, svařák dle potřeby, nějakej určitě uvaříme kolektivně.

Akce není kapacitně omezena, zváni jsou všichni bývalí obyvatelé vily, či členové jejího fanklubu. Jenom napište do komentářů, nebo dejte prostě nějak vědět hodláte-li se účastnit. Ježíšek forevr.

Hola kamarádi, bývalí spolubydlící a jiní, kteří jezdili na naší vilu z daleka i z blízka.. Nevím jak u vás, ale my tady máme už měsíc Vánoce. Alespoň v ulicích. A tak si říkám, co letos? Poslední dva ročníky Vánoc na Vile byli supr, tož jak to provedete / provedeme letos? Tradice je tradice!

na fotkách je vidět jak je šťastný, když může objevovat nové světy, když může létat na výlety!!!

Až bude velký bude mít velká křídla, zatím na to jen zlehka trénuje.

Tak si to představte. Top TV dnes o půlnoci pozastavuje vysílání. Navrhuju minutu ticha, za Slávka a Markétu!!!

Ti co byli na vorech budou vědět…bohužel k dědskýmu táboru to nejde přidat…

Dneska ráno jsem se probudil, a než jsem otevřel oči hrál jsem svou oblíbenou hru – hádal jsem kde přesně ležim, jakým směrem natočenej atd. V tý hře se nepoužívaj vzpomínky, prostě jen zvuky okolí, vjemy z přikrývky a podložky, pocity. Přiznám se že mě ani nenapadlo že nejsem na vile – z otevřenýho okna se ozývala sekačka, pokoj byl od sluchu malej, takže jsem "byl" stopro ve svým pokoji za příčkou. Až porušení pravidla o vzpomínání mi rozmetalo iluze.

No zkrátka – vila úspěšně předána. Čas na emoce neni poněvadž je festival, nebo ne? No on si ho každej nějak po svým asi udělá – pro mě osobně loučení s vilou proběhlo už v dubnu, když se rozhodovalo o jejím opuštění. Tenhle humbuk byl jen dohra. Přesto i mě na chvíli navštívila melan-kólie. Heslem opouštění bylo NEOBJÍMEJTE STĚNY, JSOU NAMALOVANÝ. A tak jsme místo objímání píglovali radiátory a pili pivo.

Druhý pokus o vystěhování proběhl úspěšněji než prvý – ať už díky milosti bohů, majitelů či naší poctivé práci. Nebo majitelé podcenili přípravu (podezírám je, že před prvním předáváním tloukli deset minut sekyrama o štíty jako vikingové, když potřebovali před bitvou napumpovat adrenalin do krve). Obtažená nebyla obtažená (možná proto že byla obtažena), majitel Zdenda byl dokonce rozvernej (asi byl rád že už se dekuje do švýcar) obé snad i proto že nový nájemce se netvářil zle. Prodali jsme mu AP (krabičku co nám dva roky nosila internet na vilu) za dva litry, a tak jsme je šli s úklidovou četou propít.

Toť vše – dům opuštěn a co nevidět se z něj stane opět obyčejná obytná jednotka. Světu se staly už i větší ztráty, přesto i tahle zamrzí. Co s timhle fórem? Zapečetit ho jako takový ty balíčky (time capsules) co se zakopávaj do země, aby je za sto let někdo vykopal a pak byl z toho obsahu jako nějak na větvi? A nebo ho nehcat dále v provozu pro komunitu bývalých obyvatel vily, a jejího širokého fanklubu?

Mějte se hezky, až budete mít cestu přes dědinu, skočte pozdravit Haničku do hospody – ani jsme se s ní nerozloučili, měla krátkej tejden. My máme dlouhej, to je jistý – jinak by se do něj nevešlo tolik. Tak tedy vila je mrtvá, ať žije vila. Howgh

Že nebude předávka žádnej med jsme tušili všichni. Jediný štěstí, že tu žádnej z rodiny majitelovy nestrávil dětství, ani tu vlastně nikdy pořádně nebydlel. Dva roky svůj domek zevnitř pořádně neviděli – mohli si jen domýšlet jaká zvěrstva tam za tu dobu banda študáků napáchala.

Připadaly v úvahu dvě strategie – strategie "Plzák" alias zatloukat,zatloukat zatloukat (jak poznamenal Bárt, my ten barák nerenovujeme, my jenom maskujeme co všechno je rozbitý), a strategie "Hele Zdeňku" (křestní jméno pana majitele) která zahrnovala vyjevení strašné pravdy v celé síle – kredenc stojí na cihlách, okno nestojí v pantech…a vůbec celej dům nestojí za nic. Zdaleka ne všechny závady jsme zapříčinili my! Zjevně i předchozí nájemníci a ti před nima (ono se to střídalo v rychlém sledu, od Korejců až po ruský baletky) volili Plzáka – a to úspěšně. Férová varianta Hele Zdeňku se zdála být riskantní leč přitažlivá.

To všechno do chvíle, kdy pan majitel skutečně přišel – od první chvíle kdy jsme ho spatřili byl Plzák jasná volba. Tvářil se zle, navíc měl s sebou dva nohsledy – dceru Jolanu alias obtaženou (kdo neviděl, nepochopí), a neznámého mužíka, zřejmě jejího manžela (o něm Hůša prohlásila, že musí bejt impotent, protože obtaženou zjevně už nikdo dloouho neobtáh). No zkrátka, jakmile se naše oči střetly, začali všichni tři pálit rovnou od boku jak zběsilí. Šlo o útoky typu "tady je kapka barvy", "ve sklepě je pavučina" nebo "na topení je prach". Tady vůbec nešlo o to v jakým stavu dům je, ale o 27 tisíc zálohy za něj. Bojovali výhradně ránama pod pás – my jenom stáli jak opařený. S žádným z členů inspekce se nedalo rozumně mluvit – prohlašovali jenom dokolečka střídavě "to snad neni možný", "to nemyslíte vážně" a "jak si to představujete". Hůša prý není z funkční rodiny, neví totiž že v digestoři je BEZPODMÍNEČNĚ nutné měnit filtr každý půlrok.

Vrcholem byla návštěva pokoje u kluků, kde Jolanka nalezla skvrnu na koberci. Po několika jaksitopředstavujete přišla otázka

M (majitel) : můžete mi říct co to je?

J (já): flek. na koberci.

M : jak je to možný? Můžete mi říct jak se vám to mohlo stát?

J: asi se tam něco vylilo.

M: to je strašný!

J: vám se nikdy na koberec nic nevylilo?

Ten dobrý muž (solidně vypadající asi šedesátiletý pan inženýr pracující ve švýcarsku) odvětil ledově klidným hlasem "za posledních deset let se mi nic takového nestalo". Nevydržel jsem to a vyprsknul smíchy. V podobném duchu se nesla celá půlhodinová prohlídka – nakonec jsme pod tíhou reality museli s Hůšou začít hrát jejich hru a hádat se s nima o těch kravinách. Šlo o zákopovou válku, bojovali jsme o každý metr a nakonec vítězně vyrazili z pana majitele papír se soupisem závad (fotka dole). Vypadá to docela v pohodě, opravíme co je na papíře a prdíme na ně, snad to všechno dobře dopadne.

Poučení? Až budu příště přejímat dům či byt, zkontroluju všechno, i jestli je utřenej prach a majiteli to náležitě vytknu…no to je ale blbost, to bych v životě neudělal. Lidé jsou různí, když jde o prachy může se ve svini obrátit i docela sympatickej strejda. Až bude po všem, pošlu mu odkaz na tuhle stránku.