Čau internetoví brouzdači a povaleči. Nechce se vám učit a pracovat, co? Chápu. Dobře že tak. Já jsem vlastně rád že se vám nechce (mě taky ne) a přišli jste sem :). Abych vás zchladil, zařadim teď dva odstavce ekonomickej úvod – nudnej a nutnej.

Jsou takhle na světě dva typy akcionářů – říká se o nich, že hlasujou buďto rukama nebo nohama (budu jim teď říkat třeba Rukouni a Nožáci). Rukoun je klasickej (i když čim dál tim vzácnější) typ akcionáře – svojí firmu založil, nebo je v ní stálej partner – vložil do ní nějakej kapitál, a ten tam plánuje nějakou dobu nechat – a rozmnožit. Přeje si vydělat peníze tak, že jeho firma bude prosperovat, akcie porostou a on dostane dividendy, nebo je za pár let za těžký prachy prodá. Aby mu přání vyšlo, podílí se na řízení firmy – chodí na valný hromady, do dozorčích rad atd – a tam hlasuje (rukama). Mění běh firmy, snaží se o to aby fungovala líp – a je za to po zásluze odměňován.

Nožák chce taky vydělat peníze (jak jinak, dyk je to ekonomie), ale jde na to jinak. Akcie nakoupí, počká pár tejdnů,měsíců i let (dokavaď rostou), prodá a jde dál. Hlasuje nohama. Svuj kapitál investuje do firmy, která se zrovna jeví nejslibnějc – ale do jejího běhu moc nezasahuje. Jakmile něco začne skřípat, sbalí kufry a jde jinam. Jen tak mimochodem – jsou to právě Nožáci, který se v období růstu přemnožej, ale při krizi si nejvíc nabijou hubu. Aby taky ne, když se vlastně živí obchodováním se zajícema v pytli..neni divu že jim v pytli nakonec zůstane nejsmradlavější zdechlina :).

Nic, než přejdem na hlavní téma, ještě jeden krátkej příkládek: Seš občan. Nelíbí se ti vláda. Máš dvě možnosti – zkusit zvolit jinou (rukama), nebo se odstěhovat jinam (nohama). Jenom pech, že do ciziny je to daleko, a tvůj hlas sám prd změní. Ale u obecního zastupitelstva by to fungovalo líp :). .. to sem dneska zas ukecanej. Dem dál.

Tenhle článek se kouká na 'lásku' očima ekonoma, nebo možná spíš cynika. Dobrý je, že v mým životě se teď otevřelo zamilovaný okno, kdy si můžu dovolit takovej článek napsat, aby se lidi zamysleli nad jeho textem, a né nad motivací autora. To jest, aniž by si ho kdo moh vykládat jako zapšklý hořekování mládence, kterej je buďto osamělej, nebo naopak trudně rozjímá nad smyslem svýho dlouhodobýho vztahu. Zkrátka, ač je na mým osobním blogu, tenhle článek vůbec neni osobní. Napad mě takhle cestou v tramvaji a viděl bych za nim spíš dlouhodobý pozorování americkejch seriálů a českých kamarádů, než moje jho.

Stop. Zamyslete se. Vlastně už byste po tom úvodu měli tušit, co teď přijde … už to máte? Oukej jdem na to.

Máme tu blbou ale poučnou analogii – vztah partner-partner vs. akcionář-firma. Hlavní rozdíl je, že v partnerských vztazích nejde o prachy, ale o štěstí. Když se ale podíváte na to, jakým stylem různý lidi procházeji životem, můžete najít nějakou podobnost, s Rukounama nebo Nožákama. Možná by stálo za to přečíst si ještě jednou první dva odstavce, a číst tentokrát trochu mezi řádkama. Zkrácená zpráva je, že lidi hledají šťastnej vztah dvěma způsoby (nebo spíš nějakým křížencem mezi oběma) – buď chodí světem a hledaj ideálního partnera zkoušením mnoha, nebo se co nejvíc snaží přetvořit toho stávajícího.

Zlomovým bodem, kdy se pozná, kde mezi oběma extrémy člověk stojí je vlastně každej problém ve vztahu. Když nastane, ti dva se buď rozejdou (nohama) a nebo se zasnaží a nějak ho překonaj (rukama). Čim větší problém, tím větší rukoun musí dotyčnej bejt, aby to nezabalil. Zatimco typická Nožačka pakuje kufry sotva najde první trenky v kuchyni, její Rukoun (a majitel trenek) se s ní snaží smířit a poukazuje na (podle něj mnohem víc alarmující) fakt, že i on u ní v kuchyni onehdá našel pánský trenýrky. Tenkrát si to vyříkali, a nakonec jí odpustil. Rukoun jeden.

Co si z toho odnést? Když se nad tim trochu člověk zamyslí, tak vztah dvou Nožáků má jepičí život, vztah dvou Rukounů slušný šance. Smíšený páry jsou souboj nervů, kdy větší Rukoun víc trpí.

Ale netřeba věšet hlavu Nožák a Rukoun nejsou škatulky, který má člověk pevně daný od narození do smrti – ba právě naopak. Myslim, že v různých fázích života to maj lidi poskládaný různě. Nejtypičtější postup je od Nožáka v pubertě, po usazenýho Rukouna ve středních letech. Ale bejt to tak v žádným případě nemusí! Znáte to, puberťák se trefí do lásky jak řemen, usazenýmu Rukounovi se zapálí lejtka – a šup, škatule škatule hejbejte se.

Navzdory takovým příkladům náhlých změn v chování, maj lidi tendenci klonit se celoživotně k jedný nebo druhý straně. A na truc mnohým cizím názorům si myslim, že obě můžou pro někoho fungovat. Jako si oba druhy akcionářů přijdou na svý peníze, tak i obě role – přelétavýho Nožáka, i snaživýho Rukouna někomu vyhovujou. To už si ale musí přebrat každej sám, kolik Rukouna se v něm skrývá, čili s jakou strategií se dobere většího štěstí.

Epilog:

Hmm. Zase jedna z pseudoteorií, co se snaží objevit Ameriku na podivným přirovnání. Takových dneska je .. a některý se tvářej mnohem vědečtějš, než ta moje. Myšlenka dne otce Fura zní: neberte je až moc vážně. Každá analogie má svý limity – může vám ukázat jinej úhel pohledu, ale jen těžko vám dá recept jak něco dělat líp.