Punk ve třiceti

Už nevypiju deset piv, a kdyby náhodou jo tak vzdycham ještě další dva dny. S lidma dělam kompromisy, a to jak s mě nejbližšíma, tak se zmrdama. Na zmrdy se usmívam a voni na mě. John Lennon to dobře řek – lidem nad třicet nemůžeš věřit. Já bych si už taky nevěřil. Jsem Čech, smějící se bestie. Nahlas nesouhlasim jenom tehdy, když to má smysl. Když nemá, schovám si svý rebelský názory na jindy – život se musí hrát jako šachy, ne jak ruleta po třetím mojitu.

Asi poslední věc, co mi z mýho naivního osmnáctiletýho já zůstala, je heslo z béčkovýho filmu School of Rock: “Children, remember that the most important thing in your life is to kick ass” (ve významu, jak ho chápu, asi nepřeložitelný – ale návrhy vítány). Kupodivu, takový heslo vůbec neni málo. Znamená, že buď děláš něco, co je fakt nářez, a nebo to nemá cenu a můžeš to zabalit. V praxi to drží člověka dál od teplých míst v korporátu, a dalších poklidných kariér všeho druhu. Prostě když vedu neziskovku, tak buď budeme publikovat věci co lidi zvedaj ze židlí (ať už jsou to seznamy dárců politickým stranám, čorky s anonymníma akciema nebo třeba výzkum ukazující, že bychom měli vracet třetinu všech eurodotací), a nebo to můžem zabalit. Za něco možná půjdu brzo k soudu, za něco dostanu přes držku (nic z toho se zatim nestalo), ale to už holt patří k celý tý zábavě. Tak vypadá, milé děti, moje osobní variace na punk ve třiceti, prostě se provokuje trochu jiným způsobem.

Člověk (já rozhodně) asi potřebuje mít v životě trochu kovbojku. A kdyby nebyla, tak si jí aspoň představovat – takže kdo z vás má pocit, že si tu hraju na bitvy, který ve skutečnosti bitvama nejsou? Skeptik v mý hlavě ho má, a směje se: když už člověka technickej rozvoj připravil o tu trochu vzrušení z lovu mamutů, holt si ho, ty vole, hledáš uměle, kde tě napadne. A že při tom tvým hraní s excelem nejde o život, že celý tvý snažení vlastně ztrácí význam pro kohokoliv půl metru za bublinou, ve který žiješ? Tomu ty vole řikáš punk? Asi jo. Skeptiku drž hubu.

Muhehe, kdo píše prózu, je posera, co si ventiluje svoje emoce skrz fiktivní postavy. Píšu o sobě. Tuhle schovávanou nemam zapotřebí, život je už tak dost komplikovanej.

Leave a Reply

Your email address will not be published.

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>