Balíš, balíme, balíte. V tuto chvíli jest připraveno téměř vše co správný český pionýr potřebuje. Neberem akorát baterku – poněvadž na islandu bude furt světlo. A taky ručník si neberem, Douglas Adams se jistě obrací v hrobě (teda já a Štěpa si ho neberem, Meddy s Pendolínou asi jo, třeba díky tomu přežijou).
Na islandu hrozí smrt víc než kde jinde – sopky tam explodují, písečné bouře trhají lak z aut a kůži z cestovatelů, nohy zapadlé do mokřin se vaří, rybáci útočí na lidi v hejnech (viz Hitchcock), lidé brodící řeky tonou, navíc každoročně v centrální pustině zmizí několik lidí beze stopy. Fauna a flóra (až na ty rybáky) není příliš nebezpečná – hlavně proto že jí na islandu moc neni.
Přikládám fotku jedné z rostlin, které se na islandu udrží – je to Cetraria islandica, lišejník. Výjimečný je tím, že až do 19. stojetí byl pojídán nejen losy, ale i islanďany. Pak ho pojídat přestali, protože zjistili, že si můžou dovézt chutnější jídlo – třeba suchej chleba.
Já se však rozhodl navázat na islandské tradice, a tuto chutnou, zdravou a levnou krmi hodlám zkusit.
Snad ten salám (čtyři štangle lovečáku) přes hranice provezem. Krleš!
