Tedy po vichrné noci přišlo
pěkné ráno a večer nás čeká sraz s PaM. Trochu jsme dneska připálila
porridge, tak cukr zkaramelizoval – čili to ve výsledku nebylo ňák
hnustný – mělo to karamelovou příchuť :o). Pak jsme se vypravili
na ňákou jeskyni, co v ní byla teplá voda a turisti. Ale nekoupali
se. My taky ne. Pak jsme šli na další atrakci. Bublající bahno
a sířící zem. Bylo to „WOW“. Asi jako v Sósu..A bylo to hlavně
dost do kopce a bylo dost vedro. Obdivovali jsme celou tu nádheru zeshora
z kopce. I s Marxem. A pak jsme zamířili na stopa směr Krafla, že
jako konečně půjdeme někam, kde je vopravdická láva. Šufan v průvodci
vyčet, že je horká. Myslel (pochopil), že uvidíme magma.

Dovezli nás tam tůristi,
co tráví na Islandu týden. Hop z auta, foť to, a jedem. A tak jsme
s nima viděli kráter Viti pod Kraflou a onu Kraflu. Krafla
je voser – všude jsou na ní trubky a potrubí, pod Kraflou je fabrika.
Islanďani holt si ty krásy přírody sami ničí. Kde je horkej pramen,
postaví fabriku, kde je jezero, vytěží dno, a tak..

Pak jsme se byli procházet
po lávovym poli a to už bylo lepší – to se nám líbilo až na
to, že Šufan pořád hledal to magma, co tam nebylo. Prostě musel
uznat, že „horká láva“ znamená „teplej šutr“ a ne „magma“.

Taky tam byli ovce. Jak se
na vulkanickou oblast patří – nebyly bílý, ale vočouzený až
černý. Supr mimikry, když se pasete v lávovým poli. Všechno tam
bylo vulkanický, takže žůžo. Bylo to ale 1km! od parkoviště.
Někteří turisti to rovnou vzdali, někteří, vida tu dálku, otáčeli
auto už před parkovištěm.

Stop zpátky nám opět ukázal,
že čim hustčí provoz, tím míň ochotnejch lidí. Abychom to za
těch 14 dní stihli. Zpátky k Mývatru nás vzala internacionální
dodávka. Docela jsme zapadli!!! Orientačně jsme v Reykjavíku (místo
srazu) zašli do krámu skouknout ceny chleba (dochází nám
a bónus je daleko), ale než tousťák za tři stovky, to radši psyllium,
vážení přátelé. Návštěva infocentra nám poskytla užitečné
informace. Jsme v nejčr rezervaci a všechno je tu chráněný…respektive
psalo se tam: NEZABÍJEJTE MUŠKY! Cituji: „Většina mušek nekouše
a ty, které koušou prosím nezabíjejte. Jsou velmi důležitou potravou
pro pstruhy“. Mně je to fuk, já je klidně vraždim, ale jak Šuf
slyšel o rybách, tak než aby mouchu zabil, nechává se nasát a
raduje se, že jeho ryba bude mít potravu. ´UDAJNĚ JE V MÝVATNU PSTRUHŮ
TISÍCE, tak uvidíme, jak Šuf uspěje…

Před srazem máme ještě
fůru času, tak čekáme na lavicích před krámem – já zašívám
Šufův batoh (neunesl oněch 30kg a protrhl se) a Šuf jde do kempu
sondovat sprchy. Dlouho se nevrací, takže mě je to jasný. Uspěl!
Taky jsem se teda byla okoupat a zatím dorazili MaP. Přisvištěli
na kolech. Uvařili jsme večeři a pak společně vyrazili vzhůru
za město na golfový hřiště. To je tady very popjulr – hřiště
jsou všude, ale zatím jsem žádnýho člověka s golfovou holí na
něm neviděla. Zato jsme dneska viděli Islandskou podzemní pekárnu
– ďoury do země, v nich teplo pod pokličkou a v ďourách těsto
v igelitovym pytli.