P&M vyráží na HOTDOGY
(závidim) z velryb a zdarma do Húsavíku. A taky na večeři k ňáký
paní (zavidíme taky). My, s rozpočtem jeden suchý krajíc na hlavu
na den, se vydáváme za krásama okolí Mývatnu. Nejdřív vidíme
díru s vodou, pak ještě dvě. Tedy poté, co projdeme vzdušnou čarou
vzdálenost 300m po trase dlouhé 3 km. Šufan myslí, že Islandští
inženýři se nad vymejšlením tak důmyslné trasy, co se nikde nekříží,
museli hodně zamýšlet.

Vůbec se nám to nelíbilo.
Bylo to v „lese“ a furt dokopce a s kopce. Aspoň že tam rostly
houby, který ale pak Šufan stejně někde rozsed, tak jsme je museli
vyhodit. Následoval štěrkový kopec vysoký – sopka.

Na vrcholu jsme uzřeli
nápis HOVNO PRAHA a spousty dalších. Těm jsme ale nerozuměli. Další
atrakce brala dech.

Malé skalky roztodivných
tvarů, jak hlásá průvodce. „Rychle pryč“! Jenže…objevují
se Mývatnské mušky. Není to tak hrozný, až na to že jich je…….MOC!

Moucha je zvíře přítulné.
A společenské – má spoustu kamarádek. Přestože je Šufan muší
váha (a má vosí pas), moc ho mušky neposlouchaj…

Nakonec jesem se s muškama
skamarádil. Hned za rezervací roztodivných tvarů nacházim náhradní
houby a stavíme stan – ani ne tak proti dešti, jako proti bzíkavcům.
Štěpa zůstává ve stanu, já jdu na ryby. (analogie s pračlověkem:
muž jde na lov, žena zůstává v jeskyni). Jenže zatímco žena v jeskyni
byla alespoň užitečná – přežvykováním rozmělňovala kůže,
Štěpánka rozmělní tak leda čokoládu. Ale ráda :o)

Ze mě se zatím na lovu stává
opravdický „mouchy snězte si mě“. To co z dálky vypadalo jako
mlha, jsou hejna much, a země je šedivá proto, že je pokrytá mrtvýma
mouchama. Jedinej, komu se to fakt líbí, jest pavouk. Na NAPROSTO
odfláknutý pavučině (lepší by udělal v čechách i pavouk III.
jakosti) má dost much na pět let dopředu.

Kdyby odnesly divoké husy
pavoučka Provazníčka v jeho slavném příběhu na Island k Mývatnu,
místo do Afriky, nejspíš by dospěl k názoru,že je v ráji, a rozhodně
by neukecával husy, ať ho vezmou domů, jak to dělal v Africe. Hus,
kačen a podobný verbeže je tu fakt dost – prej asi 100 druhů.
Všechny tyhle eposy o zvířátkách maj ale zastřít jeden fakt:
Opět jsem nechytil ani ťuk!. Průvodce sice píše o „hejnech pstruhů
a sivenů“, leč rovněž tvrdí, že mimo Reykjavík z břehu rybařit
nelze. No a tam já přesně nebyl. Výmluvy!

Houbová polévka (Vitana)
a houbami (Island) se vydařila, ale houby se trochu scvrkly. Tak jsme
to vytůnili těstovinou, ale tu Štěpánka vylila. Při zapalování
vařiče se navíc zapálil benzín, bohužel nejen ten, kterej měl,
a já, vinnou své blbosti, málem založil stepní požár. Z jeho spáleniště
následně Štěpánka pokorně vyjídá rozlité těstoviny. Správná
hospodyňka nad rozlitým mlékem nepláče, ale slíže ho. Schválně,
jestli bude zejtra skákat pro pírko přes plot.

Došla voda, došlo jídlo,
mouchy odlítly, začalo pršet. Apokalypsa. Dobrou noc.