V noci prší, ráno prší.
Šufe vstávej, uvař Porridge. Cože? Uuž? Takhle brzo? Trochu jsem
neodhadla čas – myslela sem, že je tak devět a tudíž
už v 7.13 jsme najedený a máme sbaleno. Mám ale takové tušení,
že stop v tak časnou ranní hodinu směr Akuzeyri bude naprd. Tak nespěcháme.
Pršet přestalo, ale je větší zima. Šufanovi se páří od pusy.
Nejezdí nic. Na druhou stranu eště tak, ale našim směrem leda autobusy.
Zmrzlí jak drozdi, zpíváme si lidové písně jak slavíci. A sláva,
Francouzká posádka, který se na Islandu líbí, nás bere doGeodafossu.
Tam vane prudký vítr a prší – přečkáváme na benzínce. „Vodopád
vyfoť a dem“

Teď to šlo dobře, stopli
jsme Akurejřany – otec a syn. Tento víkend celej Island oslavuje
a chlastá, tak otec byl vyzvednout syna, co chlastal kdesi. A chlastal
i v autě. Když si chtěl chudák son zapálit, otec kroutil hlavou
na nás a islandsky mu to zatrhl. Pak se otec zeptal , jestli
máme rádi sušenou rybu. Šuf řekl, že Štěpánka jo. Ani sem se
nenadála a získala balení sušený ryby (dar pro rodinu – to budou
koukat!!!) za 1.800 krónur. To je našich šest stovek Ólalá.

Islanďani jsou hodný,
hodili nás k Bónusu. Tam jsme vykonali královský nákup, co jsme
se na něj těšili už dýl jak tejden. A začla naše etapa života
bezdomovce. Našli jsme tam napůl sežraný balení čipsů. Dále
Šuf z talířku v kavárničce čorl napůl sežraný dort – LAHODA!
:o) Bágly jsme nechali na benzínce, a šli do města na sightseeing.
Obdivovali jsme loď, kostel s varhaníkem co děsně válel (to byl
rokec) a především kemp, co byl na kopci a nebyly v něm sprchy. Nasrat!

Cestou jsme na zemi našli
toto: ještě teplý, zabalený kebab s vepřovým masem, půl balení
čokokuliček, zmohlé hranolky (ty jsme nežrali) hamburgr a kus bagety.
To proto, že v Akureyri právě probíhá hudební fest a je tam plno
lidí a plno stánků s jídlem a relativně málo odpadkových košů.
Na hudebním pódiu jsme uzřeli mnoho skvělých kapel a v kruhu diváků
mnoho cool lidí. Typa v oranžovém negližé (alá popelář), slečna
v teplákách (modrých), holinách (zelených) a pláštěnce (rudé).
Pogovala na pop-music (to sme si hned natočili na video) a v jedné
ruce pivo. I Šuf si dnes v Bónusu koupil pivo – tak uvidíme, jaký
bude…

Festival hýbal městem,
zpěvák na plejbek rozhýbal davy
(No, a tady už se fakt neudržim..FUJ!!! L.). My jsme ale fajnšmekř
a po chvíli sme to vzdali. Jdeme stanovat.

Ptal jsem se dua otec a syn,
jestli se v Akuryri daj ze břehu chytit ryby. Prej jo, a povolení nepotřebuju.
Jakmile jest jeskyně postavena, ponechávám v ní ženu (ať už žvýká
cokoliv) a bojovně naladěn běžím k moři. Příboj a fouká –
chytnu se skaliska. Nářez. Po 5ti minutách – ryba. Ani moc nevzdoruje,
bo je to čudla (tak 20cm), je chycená na zelenej ripper. Jak se tak
mrská na břehu, uvažuju, že jí poběžim ukázat ženě (ona v mé
rybářské umění moc nevěří). Jenže ryba je děsně sympatická,
navíc malá, tak jí pouštim. To bude keců, že jsem si to vymyslel.
Asi po půlhodině černej twister záběr. Nechám jí to spapkat a
zaseknu. Zatáhne, že se mi odmotá půlka vlasce. Hurá! Buď jsem
chytil loď, nebo je to macek. Boj trval asi 15 minut, nakonec byl macek
(druhu neznámého) vytažen na břeh. Měl necelej půl metr a smutně
na mě mrkal. I podruhé mi byla ryba sympatická, navíc jsem si stále
palčivěji uvědomoval problém – jak ji zabít? Mé dilema vyřešila
ryba sama. Překousla vlasec, čímž jediná šance na získání návnady
zůstala ve variantě: rozřezat rybu. Co se mělo stát, stalo se.
Nástrojem mi byla plaňka plotu. Ryba byla odnesena, společnými silami
připravena a snědena. Jejím ostatkům jsem vykopal hrobeček (kamenem,
jako pračlověk), postavil mohylu a donesl květiny. Hurá, už su
rybář, snad se ryba nezlobí.

Při cestě kolem Bónusu potkali
jsme bednu s čerstvýma sendvičema. Nehlídanou. Jenže když je člověk
v cizí zemi, měl by dodržovat tamní tradice – a tady maj jednu
fakt zvláštní. Nekrade se tu. A tak jsme si ty sendwiče teda nevzali.
Českej duch z nás zřejmě pomalu vyprchává, ale vrátí se s prvním
karbanátkem. Kempujeme hned za Akureyri. Tady teď kempujou všichni
všude (mezi panelákama, na zahrádkách), je tu festival 18.000 lidí
(hosté) 15.000 obyvatel (domácí). Tak se ztratíme.