Ráno jsme nepřekvapil Štěpánku
dotazem: „Co bys chtěla vidět na poloostrově Snacfell“? Š: „Mě
je to jedno, hlavně aby tam byla snídaně, oběd a večeře.“ A
s takovým materiálem má člověk pracovat. Plán B: navzdory hezkému
počasí zůstaneme ve stanu a budeme se vařit.

Plán C: Vyrazíme. Vyhrál
plán C. Sbaleno máme v mžiku a vyrážíme 50 km na jih po Ringroad.
Tam jsem z průvodce vyčetla, že jednodenní tůristická trasa podél
lososové řeky. Projely 2 auta, to byla ranní špička. Od tý doby
nejezdilo skoro nic. Stojíme u benzínky, a když nás ňáký návštěvníci
grilu vidí, jak tam marně stepujem před cedulí ukazující teplotu
9 stupňů C už půl hodiny, tak nás naberou a svezou, kam chceme.
Jsou jich 2 auta. My jedem s pánem, co vůbec neumí anglicky (islandská
rarita). Tak cestou posloucháme tklivé hity v angličtině.

Průvodce píše, že tam,
co máme vystoupit, je jenom benzínová pumpa. Vystupujem teda (podle
názvu dobře), leč je tu celá (na Island až moc velká) vesnice
a žádná pumpa. Vidíme pstruží jezírko – Šuf se raduje a jdeme
na piknik. Šuf nic neulovil, jdeme hledat turistickou trasu. Průvodce
ohledně stezky tak trochu mlží, nicméně jdeme,
kam říká. Cílem dnešního dne je vodopád. Stezka ale nikde, jsme
vážení přátelé u kravína – smrdí dost. Nyní si dovolím citovat
několik slov z průvodce: „křišťálově čisté vodopády, odlehlé
farmy a skalnaté vrcholky obklopené kobercem lučních květin a bujných
pastvin“. Jsme teda dost daleko a zatím jsme nepotkali ani jednu
odlehlou farmu, pokud tím teda nemyslí ten kravín. Ztraceni uprostřed
lávového pole – později pastviny, bavíme se dalšíma citacema
z průvodce: „Průvodce řady ROUGH dobře znám a používám je
proto, že jsou nejlepší!“ Dr.Miroslav Stingl, cestovatel. „Půjdu
kamkoliv, pokud je to dopředu“ Dr.Livingstone

Šuf velí jít podél řeky,
vodopád najdem. A opravdu. Našli jsme!!! Dokonce se tu z ničeho nic
zjevila i stezka. Táboříme, já se koupu, Šuf loví ryby.

Posléze se koupe i Šuf, bo
se mu návnada zasekla kdesi pod hladinou. Navzdory nelidskému vypětí
opět nic. Snad by ty ryby mohli mít aspoň trochu slušnosti a o návnadu
se apoň otřít. Ale je to jako lovit v prázdnym bazéně. Štěpánka
je optimistka – neví, že stezka o 100 m níž opět končí. Nu,
i Livingstone určitě někdy musel couvat, aby mohl dál dopředu.
My musíme na „Gayday“ do Reykjavíku – pochod buzerantů –
konečně bude teplo. Prej je tam taky výstava penisů (to s Gayday
nemá nic společnýho, je to tam furt, ale hádam, že bude narváno.)
Štěpánka se tuze těší.