Milý deníčku, dnes vanou
silné vichry, je zima a vypadá to na déšť. Králíkům se z vyhřátého
klobouku nechce. Vichřice sílí, stan naštěstí zatím drží. My
počkáme…

Fsufka: Silniční provoz
na Islandu

OBRÁZEK

Ááá už prší. Já bych
klidně mohla bejt islandskej meteorolog. Tady stačí předpověď
univerzál. A taky takovou maj – vypadá to asi takhle: Temperature
´8 – 20oC windy, rainy, drizzling better from northeast
tommorow – same

Tak toto prosím vídáme,
slýcháme a zaříváme každý den.

Jednou bych se chtěl podívat
na ten north east. Tam to musí být krásné!

Vytrvali jsme ve stanu (i s malou
rybářskou přestávkou) až do oběda. Následně jsme (s uchlácholenými
žaludky) naletěli na začátečnický trik ze strany počasí. Na
chvilku bez deště. Stačila tak na to, abychom sbalili stan.

Na „dobře značenou stezku
rozbujelými lučinami“ (viz průvodce) se vydáváme již za mrholení.
Lučiny se ukazují býti vskutku rozbujelé, tráva nad kolena nás
promáčí celkem rychle. Stoupáme z údolí, kam jdeme nemáme ani
ánung, průvodce se pro jistotu schoval hluboko do batohu.

fsufka:

Islandské ptactvo je velmi
vnímavé. Ač jest od přírody vybaveno perutěmi, umožňujícími
rychlý let, ve zdejším podnebí preferuje běh. Viděl jsem ptáka,
co to zkoušel. Já sem šel, on se týmž směrem snažil letět. Po
půl minutě zápolení s větrem přistál tam, kde vzlétl. Dále proti
větru pokračoval pěšky (ještě mě předehnal). Známý hrdina
animovaných filmů – kukačka zemní (pro neznalé modrý pták dělající
MIG MIG unikající závratným spurtem každé nástraze kojota Vildy)
má zřejmě kořeny kdesi v této větrné zemi.

Chvíli jdeme i po štěrkové
cestě, netušíme, že to je vrchol dne. Zakrátko se cesta mění
ve stezku pro koně (fest bahnitá – jako v čechách), posléze mizí
úplně. Zato déšť se vrací v plné síle.

Mimo travní džungle překonáváme
četné překážky a prožíváme spoustu dobrodružství. Potkáváme
koně, krávy i ovce (to vše v cestě) ohradník, ale hlavně potok.
Ač je to čůrek, jak ve streouze u silnice, jeho překonání stálo
(zejména Štěpánku) mnoho úsilí. Já: přeskakuji potok v nejužším
místě (0,5m šíře) Štěpánka: přichází k nejužšímu místu…..kouká…hledá
užší místo…nenachází, protože tuto je nejužší..kouká (furt
prší jak z konve)…jde k brodu…sundavá botu a namáčí 2 ponožky…sundavá
druhou botu…rozhodla se nebrodit..boří se to…nandavá boty..vrací
se k nejužšímu místu…kouká..podává!mi batoh přes potok..kouká..HOP!
sláva. Po zdolání onoho dravého proudu se ještě víc rozpršelo
a my stavíme stan. Most – cíl cesty – je na dohled, Gaye stihnem,
takže v poho.

Až tak v poho ne. Na noční
bečení kolem stanu už jsme zvyklí, teď však jde o frkání, navíc
hned po večeři. U stanu se pase stádo koní, zvědavě na nás civí.
Štěpánce už před lety kůň kus stanu snědl, vypadá to na repete.
Zkoušíme všechno od „huš“ a „jedeš potvoro“ až po zvonění
mobilem a vrčení. Nejlepší je třesení stanem – odběhnou, ale
zase se vrátí L. Rezignujeme, snad si stan očuchaj
a nechaj ho bejt.

Jsou to děsný mrchy, já
to tvrdim už léta!!! Íhahá ty vole.