Začínáme oťukávat Reykjavík.Chodíme
po městě, ohříváme se v obchodech (draho) a u internetu zdarma.Hledáme
Bónus, před Bónusem je to samá socka (jako my). Šufovi se líbí
v kuchyňskejch potřebách, mně se líbí všude, kde je teplo. Čekáme
na Gay parádu, na stejdži pro koncerty zvučí docela hustá kapela.
Všichni tůristi si kupujou havajský věnce za těžký péňo, aby
pořádně oslavili ten Gay day. Mraky lidí – mizíme vyfotiti památky
– katedrálu. Jenže foťák nechce. A není to baterkama. Odmítá
komunikovat s paměťovou kartou. Dostáváme záchvat šílenství,
že jsme přišli o všechny fotky (je to klidně možný). Běháme
po RYK shánějíce přístup na net, respektive k počítači. V knihovně
úspěch, ale karta stejně nereaguje, takže snahy vzdáváme a začínáme
promazávat druhou kartu L! Gay paráda začíná!

Lidí jak na Václaváku. Celá
Langavegur – místní Václavák – je ozdobená barvami duhy, všichni
netrpělivě očekávají 4% populace (+?) Islandu. Aby ne, po nich
totiž přijde Norské duo padesátnic, Ómar božský, Regína Ósk
(-místní stars první kategorie) a ta supr kapela, co zvučila. Jinak
to vypadá na prvomájeovej průvod.

Přijížděj s policejním
kordonem (2 polísmeni), úvodní jezdci na motorkách, pohlaví mě
neznámého, ale jeden vypadá podobně jako Ómar (o jehož pohlaví
už vůbec nehodlám spekulovat). Následujou kvanta lidí – někteří
jsou zmalovaní, jiní okřídlení a spousta jejich kožených. K mému
zmatení pochodují i děti. (6+). Štěpánka tvrdí, že je to pochod
solidarity, a ne 4%, čímž pro mě úroveň akce ale značně klesla.
(Myslel jsem že smyslem je světu ukázat : Tady jsme, a je nás tolik!).

Následují velmi alegorické
vozy, co mají společné: mají vlastní sound systémy (v jejichž
rytmu posádky trsají) a sunou se velmi pomalu. Co jim společné rozhodně
není, jsou posádky. Projíždí kolem vše – od bandy dědů motorkářů
(Rammstein) po polonahé anděly s plyšovými křídly. Krom toho kvanta
děv (či mužů?) odděných do alobalu či latexu. Laboratorní práce
se mi líbila. Přichází vrchol odpoledne – úžasná show se všemi
zmíněnými hvězdami. Očekáváme však množství úvodních projevů,
a tak radši jdeme do Bónusu. Cestou Štěpánka nachází žvýkačku
a bonbón (obojí originál zabalený). V Bónusu maj vyprodáno! Není
chléb Euroshopper, ani Pita, což je pro výletníky našeho formátu
rána pod pás. Zřejmě nedocenili menšinu a její fanoušky – a
jejich apetýt a zálibu v nejlevnější stravě, která je přece určena
jen turistům z chudých zemí, ne?! Asi ne.

Vracíme se tedy s fazolema
(samozřejmě Euroshopper) k pódiu. Na něm již trsá Regína Ósk
– neskutečně energická šedesátnice, co se snaží vypadat na
dvacet (místní Helenka Vondráčková). Střídá se ve svých plejbekových
vystoupeních s vyvinutou vítězkou Švédsko hledá superstar, která
neví, kdy má otvírat pusu, aby to vypadalo že zpívá. Obě na scéně
roztáčejí neskutečný aerobik (kam se hrabe Olga Šípková), doprovázený
duem tanečníků – transvestitů, kteří na každou píseň přicházejí
s úžasnějším a úspornějším oděvem. Image klasické estrády
TV Nova však dovršuje až božsý Ómar. Nastupuje na scénu, během
jeho (jediné) písně se komparz na scéně postupně rozrůstá, až
při pětinásobném závěrečném refrénu Ómarova šlágru je pódium
pokryto hvězdami vystupujícími na show i protagonisty průvodu. Všichni
tleskají do rytmu a usmívají se. Nádhera. Ve velkém finále začínají
vzduchem létat konfety. Publikum je v euforii – všichni tančí,
Štěpánka s nimi. Znechuceně dojídám fazole Euroshopper. Snad už
to skončí a přijde ta dobrá kapela. Skončilo. Nepřišla. Uvěřil
jsem tomu až, když počala Staff rozebírat bicí. (To značí konec
každého koncertu). Asi se jim nechtělo hrát na plejbek. Tak to byl
vrchol.

Štěpánka si krade duhový
věnec, procházíme se po okolí, sledujeme davy mířící oslavit
tu úžasnou akci do hospod. Zvažujeme návštěvu all-you-can-eat
restaurace, ale prdíme na to. Restaurace je rybí a my máme smrsklý
žaludky. Srážíme se s MaP a sdělujeme si své ohromné zážitky.
Peddy má dnes narozeniny, my máme přání jediný – domů, do srdce
Evropy. Vedeme je do „našeho“ lesíka pod vodárnou a trumfujeme
se vzájemně historkama. Ta o chycení ryby sklidila ohlas – dáváme
si oslavného panáka domácí slivovice a vyrážim s Peddym na ryby.
Ukázal mi spostu tríčků, ale chytli jsme zas hovno. Neva, rybaření
ve dvou (s jednim prutem) je větší legrace. A viděli jsme tuleně!

Po návratu se pouštíme do
slivovice, naše odvyklé žaludky to nesou nelibě. Plánujeme následující
dny, jak mi už měsíc píše maminka, :vydržet.

Peddy s Mendolínou konstatujou,
že u nás ve stnu to DĚSNĚ smrdí. No my je varovali… Křepčíme
se slivovicí v dešti – zaznamenali jsme zajímavou věc. V noci už
je tma!!! Blíží se polární noc, je načase s Islandem se
patřičně rozloučit a radši zemi opustit…