Dnešní snídaně značí
velkou změnu oproti obvyklému jídelníčku. Měli jsme rejžovou
kaši…Ale není to porridge. Porridge je porridge! Sbalíme a jdem
na jednu ze dvou bílejch islandskejch pláží. Má tam bejt teplej
termální bazének, co se v něm neplatí za vstup, ale za převlíkárny.
Na to my s Pendolínou serem a vystrkujem holé zadky na matky s dětmi,
co jich je kolem fůra.

Rýžová kaše, to je hovno
snídaně (i když do ní otočíte uloupenej džem – furt na porridge
nemá), tak necháváme holky cachtat, a vyrážíme s Peddym „párkrát
nahodit“. Párkrát nahazujeme a oba chytáme rybku. Peddy jesetera
a já nějakou jinou rybu, za oko chudinku. Oba jsou šťastně vráceni
vodě, akorát ta moje to nějak těžko vydejchává. Asi dvě minuty
restartuje mozek v poloze na boku, pak jí to dojde a úspěšně odplavává.
UFF. No a teď je čas chytit nějakou pořádnou rybu.

Vracíme se po hodině a půl,
sluníčko svítí a holky se cachtaj. Tváří se zle – nejspíš
si „párkrát nahodit“ představovaly jinak. Tak radši držíme
huby a vyrážíme. MaP do centra do muzeí, my na poslední nákup
v Bónusu (námět na obraz). Dorážíme do MEGA shopping centra. Štěpánka
zkouší voňavky, já s ní chci hrát karate na Playstationu. Ona nehraje
a já nečucham – po chvíli tedy shoppingu zanecháváme a dem radši
nakoupit do Bónusu. Zjišťujeme, že naše životní náklady jsou
skoro nižší než doma – dosavadní útrata je 9000 Krónur –
3000 Kč, takže to dneska zarovnáme na 10.

Zpět k cachtání v bazénku.
Bylo tam i termálně vyhřívaný moře (Islanďani si to můžou dovolit)
– asi takhle:

OBRÁZEK

Ale v teplym moři byl odliv
a paní velká jako velryba, tak jsme tam teda nešly.

V Bónusu jsme teda koupili,
co košíček a ruce unesly (košík se ukázal být malý) a u pokladny
jsme pak našli ještě bonbónky MINT, co normálně stojí 150 krónur.
No neberte to. Banány na Islandu jsou levnější než v čechách (skleníky
v Hveragerdi) a to je paráda.

Ohledně islandských potravin
jsem provedla zjištění: mlíko je fakt mlíko a né ňákej řepkovej
olej, co do toho lejou v čechách. Zbejvá 443 krónur – vydávám
se na druhý nákup s účelem pořídit dobroty. Je obtížné to nějak
skloubit, aby to dalo aspoň těch 440. Mám ve vozíčku věci za 409
krónur – hledám něco levného…a nacházím HIT. Dar pro Šufa.
Je to nejlevnější přesnídávka za asi 34 krónur.

OBRÁZEK

Navíc nám zbejvá každýmu
1 krónur na památku. Paráda.

„Ty jo, já se fakt těšim,
jak budeme mít poslední tejden ty batohy lehký“ (památná věta
z prvního dne vejletu). „Ty vole, dyť je to těžší než když
jsme přilítli. To nemáme šanci sežrat“ (památná věta – zbývá
5 dnů na Islandu). Na počasí už jsem si patrně zvykla, neboť vzdor
Islanďanům, co měli na sobě fleesky, já s Pendolínou chodila v kraťasech
a hornim dílu plavek. Pak jsme na tabuli spatřily, že je 14 stupňů
C. No to je ovšem vedro!!! Odpoledne pak, když zašlo slunce, sem
chodila v triku a v kraťáskách, tabule ukazovala 12 stupňů. Vždyť
je léto né?

Míříme přes industriál
zónu na ňákou výpadovku z města. Míříme dlouho. Podél dálnice
– no super.

Islanďani jsou zase o krok
napřed. Potkáváme vodíkovou čerpací stanici – záblesk budoucnosti.
Jo, ta stanice si ten vodík taky sama vyrábí, dovnitř jde jen elektřina
a voda. Jsem nadšen. Štěpánka prochází kolem bez známky zájmu.
Hanba. Industriální zónou rovněž protéká lososová řeka –
světový unikát (jinak lososi fabrikám a dokům moc neholdujou).
Tady načerno chytat nebudu – za den se platí 40.000 ISK (13.000Kč),
místo porybnýho prej volaj rovnou policajty. Hukot, nejen každej
člověk, ale i losos más svou cenu. Tohle budou patrně rybí lordstva.

Sice je tu stavba, ale nám
se dál nechce. Stavíme stan za skladem z vlnitého plechu, nedaleko
se nachází jeřáby, bagry a Ringroad. Co bysme ale chodili dál,
heslem posledních :o) dnů je (hned po vydržet!) nespěchat. Což
neděláme.