Štěpánka opět vaří (po
jednodenní rýžové odmlce) porridge k snídani. Je to její 24. (Chtěli
jsme zapsat jubilejní 20., ale nějak se na to zapomnělo). Kupodivu
nám stále chutná. Štěpánka si už život bez něj nedokáže vůbec
představit. „Šufe, mě úplně děsí, že už nám zbývá jenom
5x porridge“. Ať žije oves.

Plán na zbývajících 5 dnů:

– projet Golden Circle (Ringvellur,Geysir,Gullfoss
– trio Sehenswurdigkeiten, který je to jediný, co většina turistů
kdy z Islandu viděla.)

– odletět domu

Odtud heslo „nespěchat“

Jsme líný, tak stopujem přímo
v industriální zóně – na čtyřproudý silnici mezi bagrama. Netušíme,
jak se správně tiskace napsat : „no, tak na tohle tady nemám klávesu,
popsala bych to jako těhotný i , bokorys.L.)“ Ale pán, co tam měří
silnici teodolitem vytáhne sprej, a ochotně nám to na silnici namaluje.
Cedule : (opět těhotný I, ING“ zhotovena a šup..na dvakrát jsme
tam.

V Pingvetliru se kdysi scházel
Islandskej parlament. A kvůli tomu sem všichni jezdí. Jenže vidět
tu není zhola nic. Všichni návštěvníci teda jen tak čumí na
krajinu a cosi si představujou. Je jich tu dost…Ale naštěstí pro
nás je tu ještě jena WOW atrakce.

Vikingové se totiž scházeli
přímo na místě, kde se stýkaj (teda vlastně nestýkaj viz dál)
Severoamerická a Euroasijská zemská deska. To bylo ale vikingům
nejspíš ukradený, spíš se jim líbilo, že je tu pěkný údolíčko,
a že to nemaj z Reykjavíku daleko. Ostatní vikingové (třeba z Akureyri)
to sice daleko měli, ale koho zajímá Akureyri. (Reykjavíčani jsou
něco jako Pražáci, už od 9. století!) Že by teda to údolíčko
nějak krylo aspoň před počasím, to taky ne. Hned po příjezdu
jsme viděli vodorovný déšť – a v údolíčku nejvíc, páč navíc
k tomu normálnímu větru tam byl průvan. To si teda vikingové moc
nevybrali.

OBRÁZEK

Navíc je to pěknej Voser.
Desky jsou od sebe 5 km (a vzdalujou se 2cm/rok) ale to se blbě fotí.
Tak turisty zavedou do mnohem užší rokle, která sice žádný desky
nedělí, zato dobře vypadá. Navíc je v ní vodopád – to ale nadchne
tak turistu co je tu na víkend, my takovej vídáme obden. Celá atrakce
je na americký půlce, po evropský neštěkne ani pes.

Doma je doma, vydáváme se
přez zlom stanovat na Evropskou.

Po tý cestě, co sem choděj
obvykle i koně (tůristi ne, na ty je to daleko). Ty kobyly celou tu
cestu rozdupaly a teď je samý bláto. V Evropě se nám líbí víc,
cítíme se skoro doma. Ustýláme na drnech – tvarování lepší
než kosmodisk.

Evropská deska je hrbolatá!

OBRÁZEK

Fouká Islandský vichr,
když nám uletí stan, nebudem se divit. Silnice nedaleko – ráno
bude na stopa kousek.