Začal velkým objevem: alumatka
(moje) neizoluje tak dobře jako karimatka (Štěpánky). Tudíž
jsem už v jednu byl zmrzlej jako drozd a šel se koupat. Zážitek (společenský
i fyzický) byl úžasný, po půlhodinové osamělé meditaci připlulo
pět nahých britek s jednomužným doprovodem a jali se se mnou konverzovat
– což jsme činili až do nádherného slunce východu.

Dopoledne bylo ve znamení
spánku a marného čekání na Meddyho s Pendolínou. Poledne – čas
schůzky – minulo, vydali jsme se na hřebenovku Langmarlankat-borsmo“rk
(4dny). Zjistili jsme na ní, že island není zemí ohně a ledu, jak
se domnívají turističtí průvodci a chudáci turisté, nýbrž zemí
čmoudu a špinavého sněhu. Zatímco oheň jsme zatím viděli jen
na benzinovém vařiči a led v supermarketu Bónus, čmoud tu jde skoro
z každýho kopce a oudolí a špinavej sníh dláždí hřebenové cesty.

Etapa 1 měla měřit 12km
(což možná měřila) a mít převýšení 400m (což se minulo asi
o 600m). Sice pršelo a bylo to po ledu, ale ušli jsme ji v šortkách,
hnáni úžasnou kalorickou snídaní. (chléb+sušený ananas+psikan
– viz jídelníček na konci). Snad úžasná energie ananasu, snad
dynamit v našich lýtkách, snad mé obavy z nocování na sněhu bez
horké lázně nás vedly k rozhodnutí zdolat i etapu 2 – průvodce
pravil shodně 12/400. Kolik to bylo doopravdy nevím, došli jsme se
zaťatými zuby nevnímaje úžasná panoramata, jež se nám otevírala.

Cestou jsme se rozhodli nafotit
fotosérii „hnusnej Island“, která má rozptýlit mylné představy,
že celá tato země jest nádherná. Ba naopak – většinu jejího
povrchu (90%) zabírá štěrk, písek, šutry a ledove (=špinavej
sníh). Zbylých 10% jsou nádherný panoramata, který jsou v zahraničí
drze vydávaný za Island. Odteď fotíme písečný polopouště a
haldy štěrku, vydávající se za hory.

Vrcholem dne měla být večeře:
rýže, sójové maso a sójová omáčka, které se po letech oddělení
měly spojit v harmonický celek – což udělaly. Leč výsledný harmonický
celek byl nevýslovně hnusný – my ale měli hlad a navzdory protestům
chuťových buněk jej zlikvidovali. Zcela vyčerpaní jsme bez pípnutí
zaplatitli 1600 ISK (=500 Kč) za kemp bez teplý vody a usnuli jak
koťata.

Nutno zopakovat že večeře
byla fakt hnusná – ani Šufan(!!!) jí nedokázal dojíst, a protože
nám ve stanu smrděla, museli jsme ji vrhnout do předsíňky, následovně
vyhodit…

Zapoměli jsme ovšem zmínit
veliký zážitek – sedíme u chatky v Langmanndaugau a žereme drobky
chleba se salámem. Přichází muž a povídá : „I am terrible sorry!
I am going ro cook. It will be noisy. Sorry for that.“ My zírali
skoro s otevřenou pusou a řekli OUKEJ. Načež ten muž 5 METRŮ DALEKO
od nás!!! zapálil ÚPLNĚ OBYČEJNEJ BENZ͡NÁK, co udělá tak
nanejvejš PUF PUF PUF. Tak to jsme eště nezažili teda.

Šuf viděl v potoce pstruha
a to ho nesmírně povzbudilo. Jeho nadšení ještě o 100% vzrostlo.
Skoro se zdá, že má raději ryby než mě… No a závěrem: Peněz
málo – máme v plánu padělat visačku na stan…