Dneska jsem sám sebe coby neplavce hodil do hluboký vody. Napadlo mě, že jsem vlastně nikdy v životě neposlouchal techno. Omlouvám se znalcům oné hudby. Nerozeznávám jemné nuance jednotlivých žánrů – veškerou tuto, abych tak řekl, kolejovitou muziku nazývám techno. Spolužák Karel Půlpán mi sice jednou vysvětlil, že rozdíl mezi různými větvemi technařského hudebního stromu spočívá v tom, jak rychle po těch kolejích jede vlak. Tak ten muj jel tak osumdesátkou

No zkrátka, povídam si: ohrnuješ furt nos a nikdy si to pořádně neslyšel. Třeba je to super. Tak jsem na torrentu stáhnul nějaký nejpopulárnější setíky a pustil si je na vile do sluchátek (do repráků ne, bál jsem se, že bych ve zdejší punk-rockově smýšlející obci byl ukamenován). Teď mám za sebou půlku setu, nebo jak se tomu řiká. Prostě už tak 40 minut mi tu hraje nějakej DJ Tiesto.

Jen si neudělat rychlej názor. Nejsem přece nějakej intelektuál, ale uvažující člověk. Ale bohužel – euforie a touha skákat v jenom chlupatých tangách po klubu se u mě zatim nekoná. Buďto zvítězily předsudky, nebo jsem snědl málo veselých tablet a nebo tu prostě chybí ta správná atmosféra. Nebo se já, chlapec z drahovic s touhle muzikou prostě srůst nedokážu?

Poslouchali jste, milí čtenářové, někdy techno? Zkuste to, třeba je to super :). A kdybyste narazili na něco lepšího než je Těsto, dejte vědet. Sorry, nemůžu sem dát nahrávku, OSA řádí všude kolem.

Dnešnímu slohovýmu cvičení nazdar! Tuc tuc tuc. Tak příště třeba nějakej fakt hustej hip-hop.