Asi za čtvrt hodiny se stane něco strašnýho. Přijde majitelka (Kuhnová alias vobtažená) se zájemcem o vilu, na prohlídku. Že zájemec sůj zájem rychle zratí je bez diskuse. Ale do naše paní domácí?

Za dva roky co tu jsme se nikdy naši majitelé nepodívali dál než do předsíně. Buď jsme je úspěšně drželi od vily dál, nebo měli strach oni, kdo ví. Každopádně za chvíli tuto magickou hranici překročí a pak….se země zachvěje. A to jsme uklízeli! Nicméně několik rozbitých lahví, stolek politej kapří krví, hromada pečiva pro zvířátka a papírové kytičky a balónky na stěnách (to byl výčet kuriozit v obýváku, běžný věci jako jsou křesla z kontejneru nebo nástěnka visící na klacku zapíchnutým do zdi nepočítam) tu přeci jen zbývá. Ještě že tu paní domácí neprožila dětství, to by mohlo bejt na infarkt.

Nevim jestli se bojim nebo těšim, nejspíš obojí. Půjdou i do pokojů. Aleš se nahoře zabarikádoval, což považuju za moudrej čin. (i když fakt, že jejich dveře postrádaj výplň a jdou v pohodě prolézt tu barikádu dost zlehčuje. Ze záchodu jsme odstranili ceduli "mejte po sobě ten zasranej hajzl, je to fakt nechutný". Vše jest připraveno, to bude veselá šaráda. Rezignuju a místo úklidu ťukám tuhle zprávu