šuf : fofr (psáno asi tak říjen 07)

Události mého života posledních šestnácti hodin by vydaly na knihu. Život občas míchá kartama fakt rychle. Omluvte sníženou kvalitu přenosu (tj. textu), v mé krvi právě svádí pu-erh boj se zbytkovým alkoholem. Jejich vlivem jsem děsně naspeedovanej.

Takže: přiklepli mi roční stipendium na univerzitě Macquarie v Sydney, následně jsem dostal novej projekt za těžký péňo, pak jsem absolvoval strahovskej open air koncert. V závěru dne jsem potkal jednu slečnu a tu teď miluju. To vše v rozmezí necelých osmi hodin.

Jestli boží mlýny melou, tak se mi teď stane něco mooc ošklivýho aby se to vyrovnalo. Ve snaze zabránit takové události jsem si zrovna zakoupil Nový prostor. Jenže jsem moc zrychlenej na to abych ho četl. Ale dobrej skutek to je i tak, no ne? Čekám právě na přednášku z makroekonomie, která snad trochu přibrzdí kolotoč. Musim totiž mimo euforického poskakování v co nejkratší době přesvědčit dvě různá studijní oddělení aby se domluvila, odnikud mě nevyhodila a ještě mi dala stýpko, grantovou agenturu aby mi schválila grant, naprogramovat pár věcí, zúčastnit se módní přehlídky bezdomovců, domluvit výzkumný úkol a přesvědčit tu slečnu že mě taky miluje.

Vidíte nekecal jsem, je to fakt fofr. A do toho teď ještě počítáme nějaký diferenciální rovnice (makro už začlo). A já si tady ťukam myšlenky napřeskáčku do kompu, abych si ve vzniklym guláši udělal tak nějak pořádek. Chvíli to potrvá než mi to všechno dojde, jenže tou dobou kdy se to stane už musím být dávno ověnčen štemplama, a vůbec. Ta rovnice prej nemusí mít řešení, ale každopádně ho můžem namalovat. A zapomněl jsem si na koleji kapesník.

Leave a Reply

Your email address will not be published.