..aneb dva krátké a zdánlivě nesouvisející příběhy. Po ukončení té obtížnější fáze zkouškového období jsem naráz vysadil černej čaj, lecithin i čokoládu, následkem čehož se mé tělo stejně jako mysl hroutí. Švarný jinoch, jímž jsem býval, dnes už neskotačí na lukách, ale sedí a čumí do zdi a i to ho naprosto vyčerpává.

Druhý příběh hovoří o tom, že po příjezdu na kolej rozhodl jsem se umýt jeden z půllitrů. Né jenom tak opláchnout, jako to dělam vždycky. Opravdu jsem ho umyl, a hle! To jsem už roky neviděl. Nyní se tyčí nade mnou na polici pohár tak blyštivý a božský, že se ho necítím hoden dotknout a šťávu si dělam do nemytýho hrníčku.

Výsledek mého boje s nečistotou mě nadchnul natolik, že to za chvíli hodlám zkusit i s hrncem. Těším se na to. Vidíte, chorobnou čistotnost jsem vždy považoval za typickou vlastnost nižších organismů, a terazky hej! Spadl jsem do toho taky.