Je ráno. Žádná kocovina, smrad jde ze všech pórů těla, a v hlavě zvláštní prázdno… tak vypadá člověk po návratu z vícedenní párty. Byl jsem pět dní v Amsterdamu, požil malé množsvtí lehkých drog a hodně alkoholu. Pět dní bez svýho mobilu, notebooku, bez povinností. Nepotkal jsem kulturu, přírodu a nemluvil jsem s žádným holanďanem (teda až na jednoho černocha,co jsem mu dal koště, ale byl to vůbec holanďan?), zkrátka cestování par excellence.

Jdu do práce, je na čase zapadnout do běžnýho týdenního rytmu. Měl bych bejt plnej elánu, od toho přece rekreace je…nebo? Hmm, nějak nejsem. Což o to, myšlenky v hlavě skutečně uhání jak o život, ale spíš tak nějak nekontrolovatelně. Odcházim z práce po třech hodinách, tady jsem úplně marnej. A mimo to je škoda mrhat explozí tvůrčího potenciálu na pracovní rutinu. Teď mam bezkocovinu, zvláštní duševní stav kdy je na čase psát básně a né ťukat do excelu.

V hlavě mi lítaj slova jako buddha a vyvanutí. Jestli je alkohol k něčemu dobrej, tak k tomu, že vás posune někam jinam. Ne když jste opilí, ale až potom – když se spousta starých myšlenek vyplaví, vyříká, a jiná spousta mnohem chaotičtějších podnětů a zážitků zaujme jejich místo. Ne, neposune vás to vždycky k lepšímu. Jenom jinam. I když kolikrát je posun kamkoliv lepší, než přešlapování na místě se stereotypem zacyklovaným v hlavě. Udělá celodenní procházka po horách totéž? Spíš ne.

Je načase sepsat omluvný dopis vlastním játrům. Kupuju heřmánek, ostropestřec a k tomu nějakej lecithin. Né proto, že by mě něco bolelo, nebo jsem se cítil špatně. Ale prostě je čas zase trochu otočit kormidlem. Nebudu teď nějakou chvíli pít, budu mít spoustu času, peněz, a nepoznam žádný nový lidi (ni dívky), protože lid studentský se dneska seznamuje převážně v hospodách.

Někomu se může zdát, že takový přecházení z extrému do extrému (Amsterdam byl jen poslední z dlouhý řady akcí) je hloupý. Typický pro člověka, kterej nemá jasno co chce, a nedokáže se ustálit na rozumných pár pivech tejdně. Copak játrům pomůžou omluvný dopisy, když nejpozdějc do silvestra budu lít stejně jako včera?

Ale jasně že ne. O fyzickej zdravotní stav, tu ani tak nejde. Moje mladý tělo toho vydrží, až se kolikrát sám divim. Mimo to, až mi bude pětačtyřicet, dostanu nový játra z prasátka (i když nemyslim, že zrovna já je budu potřebovat, pořád piju spíš druhou až třetí ligu).

Život asi opravdu JE změna, což usuzuju z toho, jak pociťuju radost, pokaždý když odhodim starý stereotypy, a přejdu na nový. Dokonce i když vidim Buráka sosat plzeň, tak se cítim relativně spokojeně s čajíkem. Jak dlouho to vydrží? Plán je do Vánoc (těch ateliérových, čili 12.12.), ale uvidíme. Život je plnej překvapení, a dodržování plánů je pro malé duchem.