Megasekáč a superbazar skončily. Zkrachovaly. Už nejsou. Legendární obchody, skutečné protipóly moderního konzumu. Haly o velikosti Tesca narvaný prádlem, kde jste za stovku pořídili oblek i s botama. Neexistovaly tam cenovky, v jedný hale byly na dlouhých stolech poházený oblečky za třicet, v druhý (lepší) totéž za šedesát. A jednou za čas akce "vše za pět".

A ty lidi tam .. cikánský rodinky si hážou napříč halou hadry, důchodci natahujou kalhoty na sukovitý nohy přímo mezi stolama, lepší lidi co ale maj taky hluboko dokapsy jen obcházej a očuchávaj. V osm se zavře, a houmlesové co se tu byli jen zahřát jsou vyhozeni ven. Tak zase zítra, hoši! Jenže .. teď už žádné zítra nebude.

Zlí jazykové tvrdili, že ty hadry vozili z německýho červenýho kříže. Někdo je dal na charitu, a nám je tu prodávali za pětikorunu. Tvrdej zisk. Na druhou stranu, charitativní funkci to určitě mělo, hádam že megasekáč zachránil nepočítaně socek před umrznutím. A já se ptám, co budou ti nebozí mužové dělat teď? Ještě že zima už přešla. Ale ta příští bude zlá.

Jsem ve fázi popírání. Je krize … bazary maj přece prosperovat, ne nemůžou být pryč. Megasekáč se přestěhoval do Úvalů u Prahy, ale to je jako by umřel. Co na to říct, ve svých pětadvaceti jsem zhnusen světem, který už nikdy nebude jako tehdá, když jsem byl mlád :).