Dělejte ohně!

Končí babí léto, pomalu přichází období dělání ohňů. Na zahradě mi schnou dva kubíky dřeva a těší se do krbu. Kdo se ale těší ještě víc jsem já – až je tam budu házet a pozorovat plameny. Mrazu netřeba, začínam dneska, dokonce jsem si na to přivstal. Naschvál jsem nerozsvěcel a zatápěl za tmy. Šlo to sice blbě, ale o to víc oheň zahřeje duši, když se nemusí prát s žárovkama. Kdo viděl někdy táborák za plnýho světla, ví o čem mluvim – to prostě nemá vejšku. Oheň má fungovat jako malej soukromej středobod vesmíru. Člověk se do něj zahledí, zapomene na okolí. Nejlíp proto, že ho prostě nevidí a neslyší.

A o tom to je – oheň je vlastně způsob meditace. Meditace, kterou jsem půlrok neprovozoval (vyjma pasáží prokládaných buřtama, vínem a zpěvem, což meditaci neprospívá o nic víc než žárovky), protože nějakej bůh kdysi rozhodl, že v létě bude teplo a nebude potřeba topit. Až si říkam, jaký to asi je bejt Nor. Ta polární noc to musí bejt nářez … jenom jestli se to člověku nepřejí, taky nejde meditovat furt. To potom člověk buď zblbne (někdo tomu říká nirvána), a nebo se stane dalajlámou.

Z mojí ranní hodinky čaj + oheň plyne zblbnutí jen mírnýho rázu. Namísto apatie totiž dostávám i chuť do práce, což je u mě v posledních týdnech docela vzácnej stav. Včera jsem přemýšlel nad termínem “dobít baterky”. Je skoro až hanlivej – neb snižuje člověka na úroveň mobilu či jinýho udělátka, který existuje jenom proto aby baterky vybíjelo a sloužilo přitom někomu jinýmu. Pokud to vztáhnu na sebe, fungovala ohnivá meditace úplně obráceně. Tak nějak mi (už po několikátý) pomohla se ujistit, že svojí práci dělam pro sebe – protože mě nejenom živí, ale hlavně rozvíjí a většinou i baví, když se na ní člověk nedívá jako na nutný zlo.

Když mě bylo sedmnáct, chtěl jsem bejt novinář nebo spisovatel, a promlouvat k lidem. Sice jsem neměl tak úplně pořešený co bych jim tak chtěl říkat, ale to bylo jedno – lákala mě představa “pera mocnějšího meče”. Prostě měnit svět tim, co člověk píše. Pak mě díkybohu (a k značné úlevě rodičů) nevzali na žurnalistiku, a já se dostal k něčemu co mi vlastně jde možná i líp. Místo metafor a zkratek dělat s číslama a faktama. Počítam teď věci jako třeba kolik peněz zmapuje registr smluv nebo jak velkej průšvih jsou anonymní akcie – což je tak někde na pomezí erudovaný statistiky a punkovýho odboje proti zmrdům co kradou vaše daně/důchody/kapesný (jak vidno, píšu pro všechny věkové vrstvy..).

Když se to tak vezme, nakonec jsem se původnímu záměru až tolik nevzdálil, jen jsem objevil, že pero je možná mocnější než meč, ale na čísla nemá. Sice vám dost svazujou ruce – bo na rozdíl od novinářů a spisovatelů, já musim psát pravdu (byť si můžu vybírat, jak jí podam), ale zase je menší riziko že podlehnete nějaký dojmologii, a budete cpát lidem do hlavy kraviny. Teda když to děláte poctivě – ale jak jinak to dělat, aby to člověka nejenom živilo, ale i bavilo a rozvíjelo? Tak já jdu na to.

Počítadlo k registru smluv
Živé počítadlo veřejných peněz odteklých neznámo kam. Nápad a čísla: skuhry, realizace: Rekonstrukce státu

Tak, a končí druhá půlka mojí meditace – ta kde se donutim si myšlenky srovnat na papír. Každej máme svý metody meditace, najděte si tu svojí. Doporučuju začít u ohně :).

2 thoughts on “Dělejte ohně!

  1. Ada 'adolf' Kubeček

    Tyvoe….ještě žes tam místo čaje nedal kafe….pak už by stačilo nakonec dopsat věticku ‘Voní hezky, Jihlavanka’ a pouštět to každou ctvrthodinku do rádia….

    Reply

Leave a Reply

Your email address will not be published.