šuf : deprese a vrchol hory

Už o letních prázdninách mi v hlavě vyskočila nevinná myšlenka o tom, jak rád bych zkusil něco poustevnického života. Lhostejno zda bych meditoval na vrcholu hory, putoval po krušnohorském pohraničí a nebo se prostě někde zavřel. Obdivoval jsem prostou krásu a jednoduchost toho nápadu. Být nějakou dobu skutečně sám se svými myšlenkami, to je něco co se mnohým pořádně nepodaří za celý život. Možná je to tím že máme zemi přelidněnou, spíš je to ale tak že se lidi pořádnýho setkání s vlastním já bojí. Jak to zatim vidim, maj důvod.

Právě kvůli oný izolaci jsem se na výlet do Austrálie docela těšil. V duchu jsem jí nazýval právě "vrcholem hory", a doufal jsem že na něm si dam do kupy všechny ty duševní záležitosti co mě poslední dobou trápí. První a největší z nich, od který se všechny ostatní tak trochu odvíjej, je právě ten cíl, smysl života s kterým tady už nějakou dobu otravuju. Víte, právě ten byl posledních pár let tim motorem, kterej mě snad odlišoval od velký většiny ostatních. Studovat dvě těžký vejšky zároveň, koučovat vilu, Hudební skupinu, do toho vymejšlet a organizovat pařby, vydělávat peníze na spoustě různejch front, chlastat jak se na studenta patří a samozřejmě se snažit o nějakej smysluplnej vztah. Díky tomu jak dobře jsem měl v hlavě srovnaný proč to všechno chci dělat, šlapalo to všechno docela dobře.

Poslední dobou jsem ale ten pocit mít přestal. Cíle se rozplynuly kdesi v mlžné dálce a já všechno dělal najednou spíš tak ze setrvačnosti, přerušovaný jen malýma ostrůvkama opravdový radosti z vědomí toho co dělam a proč to dělam. Žije v tomhle nijakým stavu průměrný člověk neustále? Brr, jestli jo, tak je na čase se z toho buď rychle vyhrabat, anebo zakoupit sobě komplet Kafku a začít poustevničit. Představa šedi pohlcující ty, kterým došla motivace, elán a po čase i setrvačnost, mě děsí stejně jako nejspíš potajmu děsí i spousty jiných.

Jak si tu šeď představuju? Kdo nemůže najít uspokojení v současný činnosti, uchyluje se do knížek, seriálů, počítačových her, upíná se k budoucnosti, k minulosti a tak dál. Vyhýbá se samotě, pobytům na vrcholu hory jen se svým já, kde by poprvé naplno ucítil tíhu šedi, která už na něj dávno padla. Tíhu toho, že se jeho život a emoce už kdysi pomalu vykradly pryč z tohohle přítomného světa, který je jen nešťastnou náhodou tím světem kde on nebohý musí přinejmenším pár hodin denně pobývat. Pobývat aby zajistil tělu vše potřebné, a mohl se zas vrátit k neskutečným životům kdesi, tam kde není té tíživé šedi.

Jsem toho názoru, že jen málokdy přijde zvenčí impulz, kterej vrátí člověka duší do skutečnýho světa. Mam na mysli něco jako že přijde kamarád co řekne "vypni už toho kompa a pojď dělat něco pořádnýho". To může člověka vyrušit z šedý letargie nakrátko, životní směr to ale změní jen těžko. Jestli člověk má najít cíle schopný ho nabít energií, pak je spíš najde schovaný uvnitř vlastní hlavy, než v nových zážitcích. Já věřim že se mi dneska podobnej kousek podařil, a pocitově jsem na výši jako málokdy. Stalo se to při něčem, co pro sebe nazývam meditací, ale nějak na tom názvu nelpim. O východních filozofiích totiž vim jenom o něco málo menší kulový než průměrnej středoevropan. Takže si tomu říkejte jak chcete, u mě je to meditace, a teď sem napíšu co jsem to vlastně prováděl.

Nejdřív jde o to co nejvíc vyloučit vnější podněty, aby vám nerušily tok myšlenek. Bolí to. Člověk je od přírody činorodý tvor a nechce bejt sám jenom s myšlenkama. Rád se aspoň naoko něčim zaměstnává – třeba štípe dříví nebo plete ponožky. To je v poho, dokud to nevyžaduje žádnou činnost od mozku. Já jsem například takhle objevil hodně pravděpodobnej důvod proč se tak rád sprchuju (A proč se jiní zavíraj na dlouhý doby na záchodě. Sprchování vede, netáhne vám na prdel.) Tím důvodem je, že při tý naprosto nenáročný činnosti jsem sám, zavřenej v důvěrně známý místnosti bez oken, dobře odhlučněný kachličkama – vnější podněty jenž by vzbudily zájem jsou tedy prakticky nulový.

Tak vypadá meditace v malý formě – chvilku někde vypustíte u štípání dřeva a hlavou se vám honí kdeco. Pokud skutečně potřebujete něco promyslet, jde to líp než kdy jindy – pokud ovšem udržíte pozornost u tématu. Což je první menší problém. Jsou totiž dva pohledy jak se na celou věc dívat. Dokud štípete dříví a nevíte že meditujete, těžko budete sami sebe ukázňovat a říkat si na co myslet. Naopak – jakmile je činnost kterou provozujete meditace (u který jen čirou náhodou zdoláte metrák smrkových polen), je to už o kousek lepší. Víte že tu jste od toho abyste něco promysleli, a ne abyste bůhvíjak máchali sekerou. Proto snáz udržíte myšlenky u tématu, který vás trápí. Nechci se tvářit že jsem objevil Ameriku, tohle už určitě spousta z vás znala i dřív, i když tomu třeba říkala jinak a koukala se na to z jinýho úhlu. Přesto si myslim že je fajn naplno si uvědomit o co skutečně jde.

Na meditaci většího rozsahu už podle mě sekera nebo pletací dráty nestačí. Chce to vůli. Člověk je akční tvor je taženej k jiným činnostem. Tim silněji ho podvědomí táhne, čim nepříjemnější téma je na programu meditace. A že jsem to měl dneska hodně tuhý, pocítil jsem během dne touhu jít běhat, koukat na filmy, hrát na kytaru a podobně intenzivněji než kdy jindy. Dokonce mi v hlavě po dlouhý době vyskočilo pokušení začít zas hrát počítačový hry, s kterýma jsem se s velkou pompou před rokem rozloučil. Pokušením jsem odolal a po zdánlivě proflákaných šesti hodinách jsem, zdá se, zase našel zdroj energie, kterej mi tak dlouho chyběl. Neni úžasnějšího motoru, než mít v hlavě srovnáno co chci. Opravdu by mě zajímalo jak to maj ostatní, ale podle všeobecného nedostatku činorodý energie kterej vnímam bych řekl, že povětšinou jsou na tom hůř než já. A možná ani nepoznali jaký to je bejt na tom líp. Tak proto tady popisuju stohy wapíru, třeba to někomu helfne. A věřte že to udělá rozdíl.

Tak teď ještě pár poznámek pod čarou, který se do textu nějak nepodařilo napasovat, ale chci je zmínit:

Delší pobyt na vrcholu hory, jak já si ho představuju, spočívá právě v utkání tváří v tvář se samotou. Myslel jsem si že jí najdu tady v Austrálii, a že to bude snadný. Nebylo. V okolí dvanácti tisíc kilometrů neni nikdo, koho bych považoval za kamaráda, přesto podnětů který mi ruší myšlenky je spousta. .. Vlastně je muj pobyt tady výborným příkladem upnutí se do budoucna, který jsem zmiňoval jako metodu prchání před šedí. Vážení přátelé, nefunguje to, co jsem vymeditoval, mohl jsem docela dobře vymeditovat i doma za barákem.

Říkáte si, stejně jako já, že mi s těma depresema a smyslama života jen tak něco přelítlo přes nos. Nemyslim si to, je to opravdu věc která udělá děsnej rozdíl. Myslim si třeba, že jsem docela chytrej, ale svojí hlavní výhodu spatřuju v tom, jak jasný cíle si někdy umim vytýčit a umim jich i chtít dosáhnout. Neni to o vůli, ale o něčem co musí přijít ještě před vůlí – motivace. A když ta dojde, neni to prdel. Takovej F.A. Hayek (jeden z mála ekonomů který obdivuju) třeba kvůli podobným depresím podle vlastních slov nedokázal psát skoro deset let svýho života.

Asi jsem byl zbytečně ostrej ve vytyčování oněch "šedivých" činností jako seriály a počítačový hry. Nepovažuju je apriori za špatný (stejně jako sport u mě neni apriori dobrej). Špatný jsou až od momentu kdy vás přestávají reálně těšit, a drží vás u sebe jen svou návykovostí. Tu bezpochyby maj, však oni páni autoři ví jak na to. Ten moment jsem třeba u her rozpoznat nedokázal, a tak jsem s nima musel skončit úplně. Dokud nezačínaj vytěsňovat ostatní radosti, nebo vyplňovat šedý vakuum, jsou tyhle činnosti neškodný. Ale přiznejte si, nedělaj to tak trochu i u vás?

A nakonec jedna praktická – při hledání onoho smyslu jsem probíral ve vzpomínkách minulý roky, a hledal v nich momenty kdy jsem se cítil nejvíc šťastnej a plnej energie. Sebezpytování na tohle téma je parádní věc, to se na sebe dozvíte věci 🙂

Tak a to je všechnno, byl jsem zas chytrej jak lečo. Kritiku právě proto ocenim. přeju vám aby váš motor skvěle Shell!

11 thoughts on “šuf : deprese a vrchol hory

  1. Pilulkin

    No ty vole
    takovýdle kecy v 25? co budeš dělat až ti bude 40?

    Pořiď si mimino…to tě naučí.

    (možná to tam někde v textu je a já to nenašel, a možná to tam neni-sválně…ale cos to teda vymyslel tak báječnýho? )

    jinak posílám pozdravení do austrálie…a du věnovat dalších 16 hodin mé oblíbené ICY TOWER…to by v tom byl čert, kdybych dneska to 350. patro nedal…

    Reply
  2. Jita

    jasny
    Do australie jsi jezdit nemusel, je jasny, ze sis na to mohl prijit i v ulici 5.kvetna v podkrovi. Jenze jak jsi sam zminil, zjistil a udelal, je to lehci jinde, pac jsi daleko od tvyho "normalniho" zajetyho sveta, kde vis, ze pujdes do skloly, prace, s kamaradama na pivo a tu chvili na premejsleni proste moc casto pro sebe neurves, i kdyz si myslis, ze to delas casto. Napadlo te to na dovoleny, vytrhnutej z normalu, udelal jsi to ted. Daleko od zajetejch vlivu to jde snaz. Ja to vim, taky jsem to prodelala, taky jsem pro to (a dalsich jinejch duvodu) do zahranici jela. Prvni dva tydny (ja jsem proste z pomalejsich) jsem sedela na posteli, koukala z okna a dumala. Proste tohle odlouceni k tomu svadi, je tu proto, je to dobry. A taky vim, ze stejne budu dumat jeste az se zase vratim do rodne vlasti. Trochu jsem si tady srovnala hosnoty a jeste uvidim, jak mi pak budou pasovat do relnyho sveta doma. (V cechach jsem mela na takovouhle seanci o smyslu zivota srovnatelnou s timhle v sedmnacti, to jsem odjela sama na jarni prazdniny do opustenyho baraku. Jindy jsem na nic takovyho nemela proste chut? silu?)

    Reply
  3. Pilulkin

    tak abych jen nebručel
    Možná je to tak, že člověk musí jet do austrálie, aby zjistil, že to stejně mohl vymyslet doma…už kuli tomu poznání myslim ta cesta stála za to. Obávám se jen že je to zkušenost verbálně nepřenosná…čili mi ostatní tam ještě musíme…nebo aspoň do toho pohraničí 🙂

    Reply
  4. Lucka

    My ze IV.B podruhé
    Tak, už jsem stvořila celkem sáhodlouhej komentář jednou, ale co se nestalo – chyba na stránkách, takže mi to celý zmizelo. Já se ale nevzdám :o) ještě jednou:

    1/ Opravdu bych vám nedoporučovala! pokoušet se o jakoukoliv meditaci při sekání dřeva, případně podobně nebezpečných činnostech – např. řízení auta (to je bohužel zase činnost, která nejvíc uvolňuje mě..při nynějších cenách benzínu :o( ).Pokud by se vám totiž skutečně povedlo do takzvaného meditačního stavu se dostat a oprostit se od vnějších vlivů a podnětů, mohli byste si taky useknout prst, případně nabourat. Takže odreagování a meditace – jsou opravdu dvě zcela odlišné věci! Což se Ti brácha ale v tom tvym článku dost slučuje. Chcete-li se tudíš pokoušet o meditaci, sebezpytování, hledání cílů a motivace – nebo jakkoliv to chceme nazývat, doporučovala bych u toho méně náročné činnosti (například ten záchod, tam vám přinejhorším nastydne :o).

    2/ I cesta může být cíl. Tedy pokud máš pocit, že jsi ztratil motivaci a jedeš ze setrvačnosti (jojo, samozřejmě taky vim o co se jedná), není to tak že by v tomhle děsnym stavu žili i ty lidi kolem. Někteří samozřejmě ano, ale většina z nich se v tom takhle neplácá a vlastně ani cíl nepotřebujou – dělá jim dobře cesta. Evidentně k nim bohužel ty ani já nepatříme… a mě to dost mrzí..protože jsem asi odsouzená celej život prchat před šedí! Jestli Ti k tomu stačil jeden pobyt na vrcholu hory, aby Ti bylo jasno a lépe…šla bych do učení :o)

    Nějak mi to podruhý už nejde….tak to radši zabalim.

    Reply
  5. šuf

    moje odpovědi po kouskách
    – co jsem vydumal, je skutečně verbálně nepřenosný. Nešlo ani tak moc o objevování něčeho zářivě novýho, spíš jsem jen přerovnal škatulky co už v hlavě dávno byly. A pak? Děláte tu samou věc co vždycky, ale najednou máte jasno v tom proč jí děláte. Už dlouho se mi nestalo, že bych se nahlas něčemu smál, když jsem sám. A teď jo.

    – je mi teprva 23, ale nemyslim že tohle je až tak věc věku, a ve 40-ti na tom můžu bejt líp hůr i stejně. Dneska se jí dnešní chleba.

    – jíťo máš pravdu, a je to celkem prdel. Člověk se topí, a přitom se sám neumí pořádně nakopnout Musí to za něj udělat letadlo, který ho odnese kamsi na samotku, do ciziny.

    My lidi jsme totiž děsně šikovný. Umíme prchat od velkých starostí k těm každodenním. Když to děláme občas, je to dar. Když to děláme pořád je to prokletí.

    Vezmi človíčka za flígr, a od každodenních starostí ho odvleč pryč. Možná se bude mrskat, a najde si úkryt v jiným koutku svý mysli. A možná ne a konečně prchat přestane. Po kouskách zjistí, že stašidla který ho honily, vlastně nejsou až tak hrozný, když se jim konečně zblízka podívá do ksichtu.

    Cesta může být cíl. Pro většinu lidí je ale spíš rozumným kompromisem. Život s očima upřenýma kousek před sebe je prima – člověk má větší stabilitu, a vyhne se spoustě pádů. Ale přijde i o spoustu radostí, a právě proto si myslim že je jeho cesta šedivá. Myslíš že jsme odsouzený po ní nejít? A nebo si jí spíš nevyberem protože se nám šedivá vlastně až tak nelíbí? Chce to hodně snahy a sebezpytování, než najdeš nějakou která je pro tebe opravdu lepší. Na chvíli. Ale i tak je to fajn 🙂

    Reply
  6. Jaa

    cíl často nevidíš, jsi-li na cestě
    na život nejsou mapy..

    Ty se můžeš na svý louce kde ses narodil rozhlídnout co vidíš a když tě něco zaujme, čeho chceš dosáhnout, tak se k tomu pokoušíš najít cestu. Většinou to je něco vysokýho, protože kdyby to vysoký nebylo, nevidíš to.. To jsou "dosahovatelé"

    A pak máš "objevitele".. Třeba se narodili na louce kde toho moc vidět neni, nebo je nic nezaujalo, ale vždycky je strašně bavilo plížit se lesem a přemýšlet a koukat za každý strom co tam asi je.. Jejich cílem je samo hledání a v něm obsažená možnost objevování. A díky tomu můžou nalézt věci které jsou druhým skryty, narozdíl od těch 1. jejichž cíl je celkem jasný i když se jim při cestě může občas schovat..

    Přichází "proživatelé".. Jdou, neřeší co je potká, vybírají tu cestu která zrovna táhne jejich srdce a čekají co přijde. Ti díky tomu mohou objevovat pocit který v nich zanechá vnější svět.. Užívat si ho, cítit tady a teď plně a silně, jako nikdo jiný. Nedívají se dopředu… Jsou spontánní a volní a jejich cílem je právě to.

    A čtvrtý člověk "buddha". Ten nejde nikam. Nebo jde jen to nevidíme. Objevuje totiž sám sebe. Prochází sám sebou hledá porozumnění svým pocitů, člověčenství sobě.. A možná skrze porozumnění sebe dojde porozumnění světu.. To je jeho cílem..

    Každý ten způsob se mi zdá zajímavý a každý má v sobě něco co ten druhý postrádá.. Neodsuzovala bych ty druhé za to že mají jinak postavený cíl, ale když už, tak za to, že ho opomíjejí( bojí se, jsou líní, nerozumí tomu co chtějí- neposlouchají sami sebe)…

    Reply
  7. šuf

    teorie co vysvětlujou všechno..
    ..nikomu neprospějou. Souhlasim se všema čtyřma možnýma pohledama na svět který jsi tu načrtla, a přidal bych i pár dalších. Problém je, že podle tvý teorie jde jakoukýkoliv lidský chování vysvětlit, jako směřování k jednomu ze čtyř cílů. Je fajn, rozdělit lidský motivace do čtyř škatulek, pokud ale pak prohlásíš že všechny čtyři jsou správný a stejně dobrý, tak to tvoje dělení nemělo smysl.

    Připouštíš sice možnost, že někdo svůj cíl opomíjí – ale jen čistě teoreticky. V praxi totiž nemůžeš o nikom spolehlivě prohlásit, že jeho chování se neslučuje s jeho cíli, protože nevíš do jaký škatulky patří, a neví to třeba ani on sám. Etický teorie jsou od toho aby nějak odlišily co správný je a co neni. Ta tvoje to, zdá se, neumí. Tolik čistá logika, a teď k mýmu názoru.

    Nikdy jsem si nemyslel že jsme si všichni rovni, a že co dělá a chce jeden je stejně dobrý jako to co dělá a chce druhej. Tak jako všichni soudim lidi kolem sebe a vidim sympaťáky a blbce, ne bytosti který jsou si rovny. Názor si dělam, třebaže o nikom z nich nevim všecko, a ten názor si budu hájit, dokavaď mi ho někdo nerozmluví, nebo si ho sám nerozmyslim.

    Křesťanská morálka rovnosti je tu dva tisíce let, kulturní evoluce dvacetkrát tak dlouho. Sama píšeš, že na život nejsou mapy. Právě proto vidim smysl v prosazování vlastní životní morálky, která může hypoteticky bejt stejně dobrá nebo lepší než ta, jakou nám tlačí bible.

    Chlapíci z ostatních škatulek jsou pro tebe možná rovní, pro mě jsou však šediví, byť s nadějí na zlepšení. Nemá cenu předstírat, že sundáš-li si brýle, kterýma se běžně koukáš na svět, a podíváš se na všechno pěkně shora "objektivně", uvidíš různé, ale stejně dobré lidi. To proto, že ty brýle si nikdy sundat nedokážeš, a zdá se mi snobský až pokrytecký dělat že jo. Lépe se otevřeně hlásit k vlastnímu názoru, třebaže možná špatnému, a dělat vše proto aby tak špatný nebyl. To je přesně to, co tu na blogu dělám – ovlivňuju vás, ale hlavně hájim a přehodnocuju vlastní a naprosto osobní názory, protože oni jsou jedinej, metr, kterej na okolní svět mam. Jedinej a tudíž nejlepší.

    Reply
  8. Filosof

    dívej se s brýlemi,ale bacha na aroganci
    Zdar, mně naopak Jaaina teorie různosti a její závěr dává smysl a podepisuji se pod ní. Myslím, že bys neměl proti odlišným osobnostním typům brojit, ale naopak se v nich naučit orientovat, pochopit a tolerovat… pokud se ti to nepodaří, budeš podle mě celý život odsouzen k nesmyslným názorovým střetům a konfliktům.

    Rozumím tomu, že jsou ti lidé s odlišnými postoji méně sympatičtí a jejich způsob života se ti nezamlouvá. To beru… ale označovat je za blbce, magory atd. mi přijde trochu arogantní. Uvaž, že s tímto arogantním přístupem bys recipročně pro všechny lidi na světě, kteří jsou jinak založení než ty, představoval prototyp blbce a magora naopak ty se svými názory.

    Proto nevidím smysl v prosazování nějaké vlastní morálky, vlastního přístupu ke světu a vnucování vlastních hodnot, ale naopak v porozumění odlišným typům lidí, ve snaze pochopit jejich hodnoty a styl života.

    Samozřejmě je důležité obklopovat se lidmi, se kterými si člověk v pohledu na svět notuje a v této komunitě se rozvíjet a chránit ji, ale při střetu s "jinými" lidmi (v práci,ve škole,v hospodě,na ulici či na cestách) bych volil metody pochopení, tolerance a kompromisu. Pokud nechceš být za blbce, magora či podivína…

    Reply
  9. Jaa

    jo
    K čisté logice: Opravdu etický teorie mají rozlišovat co je dobrý a co ne? Není to trochu složitější? Já jsem lidi rozškatulkovala to je pravda. Ale nehodlám o nikom prohlašovat do které škatulky patří a jestli svůj cíl naplňuje, to už je věc každého. Moje teorie v okleštěném pohledu toho co je dobré a co ne by pak znamenala: Dobré je pokud máš snahu jít a hledat, naplňovat svůj cíl, ať už je tvá strategie hledání jakákoli. I ty druhé strategie jsou bolestivé a náročné. Tudíž se vlastně shoduji s tebou člověk by se měl snažit hledat svůj cíl a pokoušet se jej naplňovat, nesouhlasím v tom že nejlepší cesta k tomu vede jedním způsobem (jasným vytyčením- jaks říkal ty m´áš tu výhodu že ti zrovna tohle jde). Prosazování argumentování a promýšlení tvojí vlastní morálky mi přide bezproblémové pokud jsi schopen ji měnit na základě argumentů. Děkuju za takové názory, protože tím si i já vybrušuji svou morálku a pohled na svět.

    Ale nerozumím tomu konci proč by chlapíci z ostatních škatulek měli být šediví? Pokud jdou za svým cílem.. Neříkám že není tisíce šedivých lidí co stojí na místě, přežívají. Ale pak jsou lidi které snadno šmahem zařadíš do šedi a ono to tak není, ty jen neznáš jejich strategii a když je trochu prozkoumáš, zjistíš že nejsou tak beznadějní. Příklad:Ještě se ti nestalo že by tě hlouběji ovlivnilo nějaké umělecké dílo, naprosto otočilo tvůj směr vnímání? Řekl bys že umělec je šedivý? A z druhé strany: řekl bys že umělec když píše, maluje, hraje má jasný cíl? Já bych řekla že prožívá, poslouchá místo aby definoval,abstrahoval nějaké cíle..

    Reply
  10. Jaa

    pokračování
    a proto si nemyslím že bych měla patent na rozum. Každý kdo ke mě přijde mi může něco přinést. Nejsme si rovni a nikdy nebudem ale díky těm druhým (shora či zdola)můžeme růst. Moje osobní názory jsou jediným metrem. A snažím se aby byl nejlepší právě tím že se dívám na metry těch druhých. Můžu je kritizivat ale bez nich mi ten můj metr zůstane stát na místě.

    Reply
  11. Zuzka

    suhlas
    Aj ked je to "iba nieco, co Ti preletelo cez mysel" a tvaris sa, ze nespokojnost prejde a motivacia sa casom vrati, je to presne naopak. Aj tak si nespokojnost na Teba zase sadne, iba ju medzicasom vyplnis aktivitami, aby si nemusel na nu mysliet. Stahovanie na druhy koniec sveta nepomoze…ale kym Ta tam to lietadlo nedovezie, budes si mysliet, ze ano:)Zaroven suhlasim s Jitou, doma mas svoj pribeh, ludia Ta uz nejako poznaju, nemas cas sa zamysliet, ak sa zamyslis, existuje vela aktivit, za ktore sa schovas…Viem, ze musim hladat spokojnost v sebe, ale uz sa tesim, ako po lete pojdem zase na cas prec, odosobnim sa od pribehu, ktory som si vytvorila, na chvilu sa zase zamyslim…aj ked uz teraz viem, ze…Neexistuje kobyla, na ktorej uteciem sama pred sebou…niekedy ma ale pekelne nakopne, a prave preto treba ist:)

    Reply

Leave a Reply to Pilulkin Cancel reply

Your email address will not be published.