Prvý den: Bůh řekl budiž světlo. Byla proražena příčka. Zkáza začíná.

Druhý den: VŠECHNO jsme rozbili, zničili a vyhodili na zahradu. Pak jsme se podívali co na vile zbylo, to jsme rozbili a hodili na zahradu. A tak to bylo.

Třetí den: Funda objevil vertikutátor, aneb rozmrdávátko aneb vifikundaci. Je to kovová tyč s jednim koncem širokým a druhým špičatým. S její pomocí pak roztloukl všechno na zahradě na ještě menší kousky.

Čtvrtý den: Počínáme si zoufat. Na vile je pořád spousta bordelu. Na zahradě ještě větší. Pod rouškou noci jej roznášíme do kontejnerů po sídlišti, v čemž zdatně pomáhají dva fiátky. Hromada bordelu se nezmenšuje

Pátý den: Marek získal pro naši věc Havla – kamaráda se čtyřma kolama o kapacitě cca deset fiatů. Hurá! Odvážíme bordel do sběrných dvorů.

Šestý den: malujeme, uklízíme. Někteří pracují více, jiní méně. Komunismus to neni žádná prdel. Morálka přesto dobrá, braníky nám zatim nedocházejí.

Sedmý den: bůh odpočívá, my ne. pulírujem vilu do podoby nádherné. Sláva, vše je dokonáno. Pocit z dobře vykonané práce překazí až příchod majitele…

Tak takhle nějak to bylo. Dní sme ale potřebovali míň, zato práce bylo víc. Transformace studentského squatu na rodinný domek je věc nelehká. Všem zúčastněným děkuji, zejména pak externistům kteří pracovali víceméně dobrovolně a zadarmo. Všechny sny začínají i končí, bordel zůstal na dědině, zážitky jsme si odvezli.

Video věrně dokumentuje moment, ve kterém jsem se připravil o vlastní pokoj.

Heslem celé operace bylo: zážitky si nekoupíš, ale v tomhle případě jo. A přesně proto tým zvaný svatá trojice ve složení zbysheck-láďa-šuf udělala další ze série rozhodnutí spadajících svou rozumností tak asi někam do období vrcholné puberty (i když my jsme ještě nejspíš ještě před vrcholem). Koupili jsme si totiž nového kamaráda. Jmenuje se Kosmonaut je trochu línej, má mírnou kožní chorobu a výbornej metabolismus.

Teď zrovna je nemocnej ale dlouho to nepotrvá a vezmeme ho (nebo on nás?) do světa na zkušenou. Doufáme že tyhle prázdniny dokonce několikrát. (mimochodem stále ještě sháníme zájemce – potenciální účastníky zájezdu při kterém možná dojdeme do evropy, možná jenom na jesenici, ale každopádně to bude nezapomenutelný).

V současné době se nachází na krátkodobém pobytu v lázních Velichov, kde čeká až se mu uzdraví startér. (na čemž už jsme s láďou nechali hodně nervů, krve a potu. ale všechno to dobře dopadne) Jinak je celej žhavej do cestování. Vejde se do něj devět lidí, a to nepočítam místa k stání. Vždycky mi přišli legrační příznivci tuningu, co si roštujou ego na tom jak ten jejich pětikvalt pěkně kloktá, ale už to asi začínam chápat. no prostě JOOOO!

Poslední rozloučení s vilou Vyvolených proběhne ve dnech 28.-29.6. Žal i nadšení z této veliké události bude intenzivně zaháněn – přes den prací a přes noc alkoholem. Kdo poblije stěnu, maluje. Kdo jí nepoblije maluje taky. Nepřijde-li do té doby brutální faktura za energie, zajistíme občerstvení i obžerstvení.

Zveme na tuhle akci všechny současné i bývalé nájemníky, stejně jako i členy fanklubu naší dědinské koleje. A taky členy fanklubů členů toho fanklubu (to je k zamyšlení). Podmínky účasti jsou jenom dvě:

1)pomoc při OBOU výše jmenovaných procesech zahánění smutku.

2)při každým opouštění vily musí každej nést víc věcí, než s kolika přišel. (na konci celý operace má bejt vila prázdná)

Uvítáme a náležitě odměníme jakékoliv řidiče vybavené vozem schopným převozu harampádí. Člověku s dodávkou či ávií bych možná i políbil ruku. Externisté nechť si přinesou spacáky, pokud teda hodlaj spát.

Plán akce je následující – k 28.6. ráno by už měly být z vily bezpečně vyklizeny předměty, k nimž má někdo citový vztah (ty předměty by mu měly patřit, ne že někdo odnese ledničku). Pointou celé akce je, že NEJDŘÍV narazíme primalex a pak teprv sud. Mezi tim něco vymalujem, zasádrujem, a zasklíme. Doufejme. Plán jest zahlazovat stopy našeho pobytu pokoj za pokojem odshora dolů a to až do momentu než skončíme v předsíni nebo na káry.

Teda primární cíl je ta předsíň. Podpůrné jednotky budou mezitím likvidovat zbylý nábytek – třeba ho nenápadně roznášet zpátky po sídlišti, kde jsme ho vzali. Zkusíme domluvit i nějakej honosnější odvoz – máme to štěstí že na Ruzyni je v provozu i sběrný dvůr (budem muset sehnat pár místních občanů).

Tak tenhle krasavec už nám tu nějakej měsíc parkuje. Dali ho sem úplně cizí lidé. Je to kříženeček mezi škodou 120 a 130, rád by do většího bytu k dětem. Jo a nevíte někdo co znamená zkratka SKP? Má to všude napsaný.