Tak, dneska si tu něco napíšu o počítačových hrách. A začnu rovnou aktuálně – s World of Warcraft, kterej poslední dobou hýbe nejen jednou vilou na Dědině. Kdo m8 ruce, nohy, myš a internet, ten už si tůní postavičku a pomalu ale jistě přesunuje své “já” ze světa skutečného do toho virtuálního. .. Teda každý ne, drobnou výjimku tvoří (aspoň na vile) dívky a podivíni. Ale takové lidi správný pařan v podstatě nevnímá..takže z mýho hlediska tvoří tu podružnou skupinku. ( víme že to tak neni, ale jsme na blogu, co bych se neodvázal 🙂

Při jednom rozhovoru nad zeleným čajem jsme s Pavlem dospěli k názoru, že na 60. level (to je ve WoW úplně nejvíc) se můžou dostat jen asociální staří mládenci. Každý ať si to přebere po svém, ta implikace může vést (a podle mě někdy i vede) oběma směry – ať už se stávají z asociálních mládenců náruživí hráči, nebo naopak. Jestli je to případ několika jedinců, nebo masová záležitost, to se teprvá uvidí – první větší generace pařanů (za jejíhož člena se hrdě považuju) zatim v průměru nedospěla ani do kristových let, takže všichni asociální staří mládenci jsou zatím moc mladí na to, aby šli definitivně odepsat. Dejte jim (a mě) šanci!

Jak píšu v třetím záznamu tohoto bloku, lidi se v převážný většině času zabývaj (přinejmenším zdánlivě) zbytečnýma činostma. Leč okolí pařana si to zjevně nemyslí, a plýtvání časem civěním do monitoru považuje za plýtvání časem (brilantní obrat což? ale on tu situaci fakt vystihuje). Navíc to okolí vzápětí projevuje naprosto stejnou chybu jakou vyčítá pařanovi – a plýtvá časem kdy mu jeho neškodného koníčka rozmlouvá.

Prekérka (nebo výhoda?) každýho blogu je v tom, že ať tam autor píše sebevětší kraviny, nikdo mu neodporuje. Tu jsem se právě rozhodl eliminovat. Budu si teď odporovat sám. To plánuji činit po několik odstavců, v samém závěru pak nad sebou hodlám triumfálně zvítězit. Která část mého schizofrenního já to bude, samozřejmě neprozdradim, nikdy sem neměl rád detektivky, kde je vrah od začátku jasnej (Colombo je výjimka – tam snadno poznáme vraha podle toho, že se s nim Colombo od začátku nejvíc baví. Přesto je to dobrá detektivka :). Takže co praví hlásek správňák, kterej by mě nejradši poslal na rozkvetlou louku tančit s motýly?

Hlas 2: ty vole, co to tu mektáš? Přečti si cos tu psal před pár dnama. Student, intelektuál, ajťák? Povaleč! Práce jak na kostele, hafo zajímavých věcí ke čtení i k učení a co dělá pán? Běhá se svým Mágem po lesích složených z pixelů a metá ohnivý koule na kance, medvědy a podobnou verbež. Teď píše blog, ale to vyjde vlastně na stejno, jenom tak vyplňuje čas mezi narozením a smrtí. Místo aby stavěl pyramidu, nebo aspoň bořil mrakodrapy..Díky bohu, že apoň ta trocha morálky tam je, ale jen v zoufalý menšině. Je to problém, ty hry jsou dělaný tak, aby hráče vtáhly a nepustily. Zneužívaj lidský přirozenosti – člověk je od přírody hravej a zvědavej, a o tobě to platí přinejmenším dvojnásob. No jo, ale jiný hry zase hrajou na jiný struny v pozadí lidský mysli .. takže se mezi nima najde droga prakticky pro každýho. A mašinérie herních kolosů tyhle drogy navíc rok od roku piluje a rafinuje do ještě lepší a návykovější podoby. Jak z toho ven? Používat hlavu? Ta za to jak vidno do velký míry sama může..no tak teda používat tu správnou půlku hlavy (stéblo pro ty, co už se v tom guláši slov topí: tou správnou půlkou je myšlen Hlas 2, těm co se už utopili stébla házet asi nemá cenu. Jinak řečeno: chytrýmu napověz, a hloupej za to nemůže, bo sem to já kdo tu píše pátý přes devátý :). Takže abych to shrnul, těžko nebohýho pařana vinit, že podlehl něčemu, co bylo od začátku vymýšleno a do detailu vysoustruženo tak aby tomu podlehl. Na druhou stranu, komu tu jde o etiku? Má oblíbená evoluce zapůsobí, a asociální mládenci vyhynou, ať už za to můžou, nebo ne. Tak co se trochu zasnažit mladíku?

A proč, táže se hlas 1 – epikurejec (člověk jehož jediným náboženstvím je vlastní potěšení). Evoluce ať se stará, klidně vyhynu. Ono mě neubude. Rozhodně ne tolik, jako kdybych místo plnění questů šel na louku za těma motejlama. .. A jsme u toho. Oba maj trochu pravdu, nebo ne? Jak praví mé vlastní oblíbené přísloví(kdo nezná, možná nepochopí. rád někdy vysvětlim) “Důležitý je hledat tu vodováhu” – čili pravda bude asi někde uprostřed. A lidi to dobře ví..nebo aspoň tuší. Prakticky nikomu nezní v hlavě jenom hlas 1, nebo hlas 2, všichni hledáme tu vodováhu. A že hlas 1 vymře? Nemyslim si. Ať se to komu líbí nebo ne, hraní má i svoje dobrý stránky (proto k němu konec konců máme ty sklony).

Takže co? Takže nic. Tento blok asi nikdy nebude nejčtenější 🙂 lidi nemaj rádi nejasný závěry. A vodováha bohužel málokdy dává jiný. howgh

Probudil jsem se v neděli ráno. Ukrutná bolest hlavy. Štěpánko, nevíš proč mam na obou rukách napsáno “hever”? Ukaž..no jo. Tak to fakt nevim.

Včera totiž naše dědinská vila zažila další z nechvalně proslavených párty. Tahle se jmenoval “kurva párty”, a spočívala v tom, že jsme odděni v dresy prostitutek tančili na stole, popíjeli drahé nápoje a obtěžovali hosty v blízkém hostinci. Výsledky konec konců může každý vidět na vila.skuhry.com.Pili ostatní, pil jsem i já. Kocovina jen tak štípne, zítra si užijeme nádherně línou neděli.

Jenže ouha, jelikož jsem zodpovědnost sama, naplánoval jsem si, že v neděli přečtu půlku skript a v pondělí díky nabytým znalostem a vrozené inteligenci úspěšně složím polovinu zkoušky z mikroekonomie. Asi nikoho nepřekvapí, že nabyté znalosti nějak zůstaly na papíře, a vrozená inteligence (byla-li kdy nějaká) si po prochlastaným víkendu dala pauzu. Naděli jsem jednoduše proáchal s bolavou hlavou, a v pondělí už toho moc dohnat nešlo, ač jsem hrdinně vstal v 5:30 abych se pokusil dohnat nedohnatelné

Teď sedim po mizerným testu u kompu ve škole, a plísním se tím způsobem, že se pomlouvam na vlastních stránkách. Případným čtenářům se omlouvam, vy jste si tyhle stránky vybrali, já vás nenutil.

Takže končim s alkoholem? Ale no tak…to už jsme slyšeli stokrát. Jak ví každej správnej buddhista, dobrej život neni o extrémech…ale vo tý rovnováze. Takže chlastat, ale zodpovědně. Mam vytyčený nějaký cíle, a ty se budou plnit, i kdyby na pivo bylo. Teda doufam.

A teď veselejc. Zítra se po velkých prodlevách sejde úžasné hudebně komické uskupení Hudební Skupina, a začne zkoušet a nahrávat, na což se tuze těšim. Hodláme vydat CD, než skončí třetí série suprstár, a jakýkoliv výtvor jejího vítěze spolehlivě zastínit. Malý ten kdo má jen malý cíl. Až něco nahrajem, dam to sem, a svět nám počítam tak během tejdne padne k nohám 🙂

Ano, je to tak. Přestože životním krédem jsem povaleč, se začátkem semestru jsem se začal válet tak nějak ve vyšším tempu. Tři dni v týdnu vstávám před sedmou hodinou, o čemž se mi posledních pár let nezdály ani noční můry. Tak trochu jsem tušil, že jednou přijde čas, kdy dvě hodinky psychického vypětí týdně nebudou stačit k udržení mé existence, že se to ale stane tak brzo, to jsem netušil.

Kdo chce kam, pomozme mu tam. Já jsem sem chtěl. Postoupit na vyšší úroveň a utkat se s ještě většíma a ultimátnějšíma obludama, to je motivace, která dneska hýbe světem (jak praví naprostý neklasik – hrdina filmu School of Rock, co nevim jak se jmenuje : “Children, the most important thing in your life is to kickass.” V mým případě jsou obludami jazyky C# a Java. Zatim se jen tak oťukáváme, závěrečná bitva je tu za pár měsíců.

Život na vile kypí. Střídavě alkoholem a nepořádkem – na obojím se podílím, byť o něco občasněji nežli dříve. Pokusím se rozběhnout sekci webu vila.skuhry.com, tam se možná dovíte víc.

Hudební skupina naprosto stagnuje, což mě fakt mrzí – dle mých představ je teď nutno zaznamenat aspoň část naší úžasné tvorby, a ukázat světu, že má zas o jednu (zatím) podprůměrnou kapelu víc. Leč nabitý program všech tří členů zdá se neumožní pravidelná setkání při kvalitní muzice. Asi odstartuju sólovou dráhu. Bo založim velmi alternativní kapelu s Bartem a Líbou – toť nejnovější z oněch “hospodsky založených” kapel, co se v reálu nikdy nesejdou…nebo jo?

Tak teda bajbaj, jdu volit do komunálních voleb. Jsem nadprůměrně informovaný volič – znám víc než dvě kandidující strany, a viděl jsem i nějakej program. Takže to nemůže dopadnout jinak než dobře. Dnešnímu slohovému cvičení NAZDAR!

V úterý jsem si byl vyzvednout index na studijním – a co čert nechtěl? Zatímco u všech 14-ti spolubydlících na vile ještě zuří prázdniny, jaderka už má semestr. Tak to sem trochu prokoučoval – plán byl tam aspoň první tejden chodit, zjistit co a jak, seznámit se se spolužákama. Neva. Život je jeden velkej průser, a je to dobře, bo jinak by to byla nuda. Řítim se do skoly, a fakt se tam přednáší. Spolužáci dobrý, ale na pivo se mnou zatim nešli. To je pech, musim y nich tahat royumy při přednáškách.

Je to tady, dva dny po zápisu na FJFI instaluju na svou nebohou herku linux. Možná to nepotrvá dlouho, a stane se ze mě ještě hrbatější a pobledlejší stvoření, který touží po tom, aby i osobní automobily šly ovládat z příkazový řádky. I když některý spolužáci vypadaj, že občas čerstvej vzduch potkaj, celkově to vyzerá, že jsem to já, kdo tráví u kompu málo času (odhaduju, že v průměru 4 hodiny denně). Neva, budu to muset dohnat inteligencí, snad to pude :).