Dnes mám narozeniny. Vstal jsem v šest, střídmě posnídal oblékl montérky a hodinu běhal kolem kosmonauta. Pak jsem sedl na kolo a dojel na benzínku. Koupil jsem sedum litrů nafty. Od té doby jí lehce popíjím (hádam že tak litr je už pryč) rozličnými hadičkami, a říkam si že ten kosmonaut se nemá zle když tohle pije.

Proč to dělam? Poradili mi to starší a zkušenější automechanici. Nejspíše se tak dostanu do duševního souzněný s kosmikovým 1.6 turbodieslem a budu úspěšnější při jeho startování. Ale lidský žaludek je asi trochu jiný. Když krknu, dost to smrdí. Toto je možná můj poslední dopis před smrtí, tak by to chtělo nějakou myšlenku…..sory. Nic tam neni. Přeji si epitaf: "Až dosloužím chci do sběru."

Tak skonal král tuningu. Při nasávání nafty do zavzdušněného diesla. Nemohl si přát lepší a hrdinštější smrt.

Na nedávným varským festivalu jsem viděl film o prodavačce, která se chce stát královnou tuningu. Spočívá to v tom že chodí s klukem co má vytůněnou káru a dává mu svuj plat aby si do ní mohl koupit lepší hifi a další serepetičky. Taky se místy snaží sbalit kluka s vytůněnější károu, což jí jde protože je fakt kočka. A co dělaj ty kluci? No když zrovna netůrujou motory někde při nelegálních závodech a neležej na babách co sbalili na svý čupr káry, tak leží pod čupr kárama na který hodlaj balit ty baby. Zkrátka se snaží ze svých parádních a rychlých kár udělat ještě parádnější a rychlejší káry (protože na ty sbalí prsatější slečny, to dá rozum). Life is good.

U nás v čechách vypadá tuning úplně jinak. Pravda, taky se v onom procesu vyskytují kluci baby a káry, ale tim podobnost končí. Nedělaj se z rychlých kár rychlejší, ale z nepojízdných vraků vraky pojízdný. Kluci by na ně rádi sbalili baby, ale tuší že to tak snadný nebude, když kolem po průtahu frčí medvědi z nimecka. Pojízdný. Baby maj taky pro tuning méně pochopení než ty zahraniční, kupříkladu si myslí že je vhodnější utratit jejich plat za jídlo a oblečení, než za nový gumy.

Oba druhy tuningu mi až donedávna přišly celkem směšný. Podivnou shodou náhod a, uznávám, trochu i vlasní blbostí jsem se do podobné činnosti namočil. A jsme v čechách, tedy jde o tuning druhého typu – náš devítimístný Kosmonaut (viz níže) ne a ne se rozjet. Trávím tedy příjemné letní prázdniové dny v leže na zádech pozorujíc Kosmikův podvozek ze vzdálenosti pěti centimetrů. Spolu s neustále rostoucím týmem velkých i malých odborníků (nyní Láďa, Jirka, Rejša, Honza a já) střídavě vyndaváme a nandaváme motor, vyměňujeme součástky a divíme se, jak to že to porád nechce startovat. Světe div se, žádný baby jsem doteď nesbalil. Vlastně jediná příslušnice něžného pohlaví, která se zatim ke Kosmikovi přiblížila, byla ségra s dotazem "kdy už ten šrot zmizí ze zahrady?"

Jsem jedincem nadprůměrně oprimistickým. Někteří lidé si (oprávněně?) myslí, že můj optimismus už občas hraničí s debilitou. No zkrátka – doufám že dnešní den je (už zase) dnem velkým, dnem kdy vstoupím s hlavou vztyčenou do první tuningové skupiny. Tedy přestanu dělat z vraku pojízdnou káru a začnu dělat z pojízdný káry hustopekelnou mašinu. S tou následně pojedeme na Šumavu a do Španěl.

Aspoň v závěru bych se mohl zmínit, jak je to doopravdy. Už v pěti letech mi maminka pozorujíc mé dětské hrátky sdělila "Jiříčku, ty se asi budeš muset živit hlavou. Dyk ty máš vobě ruce levý." A měla pravdu. Nejenom že jsou vobě levý, co se tuningu týče, nacházím se s vědomostmi někde pod úrovní průměrného dvanáctiletého vesničana. A tak se právě takoví vesničané scházejí nad naším vrakem (vlastníky jsme já Zbysheck a Láďa) moudře pokyvujou hlavama a smějou se nám gymplákům kterak nepoznáme alternátor od startéru. Jejich pobavení pochopitelně vzroste, když zjistí že ty blbci pod autem studujou na vejšce (o dvou bych radši nikdy ani nepíp).

No jo, ne při každém prázdninovém dobrodružství je nutno urazit velké vzdálenosti a vidět panoramata přírody i civilizace. Tuning je pakárna, ale docela to člověka pohltí. Teď už zbývá jen happyend typu – a pak kosmonaut začal fungovat a jezdil parádně až do další technický. A jestli jí dostal, brázdí dálnice dodnes.Dobrou noc