šuf : vila v očekávání

Asi za čtvrt hodiny se stane něco strašnýho. Přijde majitelka (Kuhnová alias vobtažená) se zájemcem o vilu, na prohlídku. Že zájemec sůj zájem rychle zratí je bez diskuse. Ale do naše paní domácí?

Za dva roky co tu jsme se nikdy naši majitelé nepodívali dál než do předsíně. Buď jsme je úspěšně drželi od vily dál, nebo měli strach oni, kdo ví. Každopádně za chvíli tuto magickou hranici překročí a pak….se země zachvěje. A to jsme uklízeli! Nicméně několik rozbitých lahví, stolek politej kapří krví, hromada pečiva pro zvířátka a papírové kytičky a balónky na stěnách (to byl výčet kuriozit v obýváku, běžný věci jako jsou křesla z kontejneru nebo nástěnka visící na klacku zapíchnutým do zdi nepočítam) tu přeci jen zbývá. Ještě že tu paní domácí neprožila dětství, to by mohlo bejt na infarkt.

Nevim jestli se bojim nebo těšim, nejspíš obojí. Půjdou i do pokojů. Aleš se nahoře zabarikádoval, což považuju za moudrej čin. (i když fakt, že jejich dveře postrádaj výplň a jdou v pohodě prolézt tu barikádu dost zlehčuje. Ze záchodu jsme odstranili ceduli "mejte po sobě ten zasranej hajzl, je to fakt nechutný". Vše jest připraveno, to bude veselá šaráda. Rezignuju a místo úklidu ťukám tuhle zprávu

A dám : Co?

Preju ti, strycku, pekny podvecer! mam takovy problem: muj bratr ma narozeniny. shánim vhodný dárek a tak mě napadlo: Víš jak sou ty venušiny kuličky? Dělá se něco takového i pro pány? Co by svítily a měly nějaký tlačítka na mačkání a dělaly bzzzzz? Myslíš, že by se mýmu bráchovy takovej dárek líbil?

Děkuju!

Eva K. 23 : Proč???

Milý Strýčku!

Asi jsem (NECHTÍC!!!) otěhotněla, a teď mě, jak si asi správně uhodl, velice trápí jeden ožehavý problém: PROČ mají ty mimina tak OBROVSKOU hlavu?! Nešlo by to nějak zařídit aby to moje jí nemělo tak OBROVSKOU? Prosím ať to nějak de!!! Zařiď to, hrozně by se mi (a všem holkám co maj stejnej problém) ulevilo.

Dikes, Tvoje Evina

šuf : Techno je všechno… a TO je všechno?

Dneska jsem sám sebe coby neplavce hodil do hluboký vody. Napadlo mě, že jsem vlastně nikdy v životě neposlouchal techno. Omlouvám se znalcům oné hudby. Nerozeznávám jemné nuance jednotlivých žánrů – veškerou tuto, abych tak řekl, kolejovitou muziku nazývám techno. Spolužák Karel Půlpán mi sice jednou vysvětlil, že rozdíl mezi různými větvemi technařského hudebního stromu spočívá v tom, jak rychle po těch kolejích jede vlak. Tak ten muj jel tak osumdesátkou

No zkrátka, povídam si: ohrnuješ furt nos a nikdy si to pořádně neslyšel. Třeba je to super. Tak jsem na torrentu stáhnul nějaký nejpopulárnější setíky a pustil si je na vile do sluchátek (do repráků ne, bál jsem se, že bych ve zdejší punk-rockově smýšlející obci byl ukamenován). Teď mám za sebou půlku setu, nebo jak se tomu řiká. Prostě už tak 40 minut mi tu hraje nějakej DJ Tiesto.

Jen si neudělat rychlej názor. Nejsem přece nějakej intelektuál, ale uvažující člověk. Ale bohužel – euforie a touha skákat v jenom chlupatých tangách po klubu se u mě zatim nekoná. Buďto zvítězily předsudky, nebo jsem snědl málo veselých tablet a nebo tu prostě chybí ta správná atmosféra. Nebo se já, chlapec z drahovic s touhle muzikou prostě srůst nedokážu?

Poslouchali jste, milí čtenářové, někdy techno? Zkuste to, třeba je to super :). A kdybyste narazili na něco lepšího než je Těsto, dejte vědet. Sorry, nemůžu sem dát nahrávku, OSA řádí všude kolem.

Dnešnímu slohovýmu cvičení nazdar! Tuc tuc tuc. Tak příště třeba nějakej fakt hustej hip-hop.

šuf : Brejnstorming o alkoholu

A je tu další z tragikomických okének do světa, který skromně nazývám šufův život. Tentokrát zasedám ke klávesnici pln optimismu po absolvovaném "jarním mácháči". Pro neznalé – jde o několikadenní pochod po Českém ráji a okolí ve stopách K.H Máchy, a to pochod velmi tradiční – letošní ročník byl dle slov (služebně) nejstaršího účastníka Sidiho "asi tak třiatřicátej".

Generacemi prověřená kombinace dlouhého pochodu, alkoholu a krás naší přírody skutečně potěší na duchu, uvolní po dlouhé zimě a před (opticky) ještě delším zkouškovým. O lyrice toho typicky českýho trempingu tu ale psát nehodlám – na to jsou určitě jiní lepší a povolanější. Já se teď prostě vrátil ze sympatický akce, která (prozatim?) uzavírá mou "lehce" alkoholickou šňůru posledních dní, a přemejšlim o tom, co mě na ní vlastně nabilo energií a optimismem.

I když téma je podobný, budu tu teď psát trochu jinak než ve starším článku Už zase končim s alkoholem..:), vlastně se teď chci pokusit o zpověď na téma "proč piju alkohol". Nemyslim si, že moje motivy jsou stejný jako u ostatních (ba mnohdy naopak), ani že to, co teď vybleju na papír plně vystihuje můj vztah k alkoholu. Jenom mám pocit, že český národ pije tak nějak ze setrvačnosti víc než z čeho jinýho, o motivech nepřemýšleje. A to včetně "intelektuálů" od kterých se snad čeká že budou o věcech který dělaj taky někdy přemejšlet. Byl bych rád, kdyby někdo, kdo tenhle článek dokáže dočíst do konce, opravdu promyslel, v čem je jed zvanej alkohol pro něj "užitečnej" – ať už s uvozovkama nebo bez. Budu rád za nějaký ohlasy, hlavně negativní :).

Takže – nevim jak by se mnou souhlasili medici a psychológové, já si myslim že chlastam (a podle okolí soudě jsem v tom lehce nadprůměrný) ze tří důvodů. Alkohol je pro mě: 1)pomocník k uvolnění stresu 2)nástroj k překonávání bariér v mezi mnou a jinýma lidma a o jak známých tak cizích, a konečně 3) mě stimuluje tvořivý myšlení. Vezmu tyhle tři věci popořadě a vysvětlim proč právě ony jsou pro mě významný.

První účel – uvolnění stresu je všem asi nejjasnější ze všech tří. A souhlasim s nim přestože jsem zásadní odpůrce chlastání v jednom o samotě a "řešení" kritických životních situací alkoholem. Ono totiž často jedno s druhým dost souvisí. Jde mi spíš o situace, kdy člověk skutečně potřebuje vypnout. Typickej příklad je zkouškový období, kdy studenti po zkoušce "mažou hárddisk". Finišování před těžkou zkouškou je klasická stresová situace, pro mě osobně jedno z mála období, kdy mam problémy se spánkem atd. Jako nejlepší přirovnání mě napadá, že v mozku se jednoduše některý kolečka točej nadzvukovou rychlostí a jiný se sotva pohnou. Je to nepřirozenej stav, a zvlášť učí-li se (případně pracuje-li atp.) člověk dýl, kolečka si na to tempo zvykaj. Když včas nevrátí do normálu, je to na Freuda. Alkohol podle mě podobnou věc dokáže poměrně pěkně zařídit, samozřejmě ideálně v kombinaci s další spoustou vjemů – kamarádi, kultura atd. Pokud mam zůstat uvnitř vlastní metafory, roztočený kolečka se zabrzdí, a ostatní roztočí – díky novým vjemům. Alkohol plní v tomhle případě roli oleje, kterej usnadní roztáčení zaseklých a brzdy co zpomalí ty rozjetý.

Z Islandu jsem si mimo jiné přivezl i jedno svoje moudro, zapsaný někde na stránkách Marxova Kapitálu: "Chceš poznat nové lidi? Začni nebo přestaň pít alkohol!" Tak o tom je ve zkratce muj druhej bod: alkohol jako pozitivní vítr do mezilidských vztahů. (Než mě začne někdo kamenovat – samozřejmě že alkohol má i negativní vlivy, a nejen na vztahy, ale třeba i na ty játra. O tohle mi ale v článku nejde – téma je "proč piju?", a ne "proč bych neměl pít?".) I tak má tahle moje odpověď (druhá ze tří) dvě součásti – jak alkohol tvoří nový vztahy, a jak upevňuje ty starý. První část je jasná nesmělým typům – a já s ní mam jako částečně přeučenej introvert taky svý zkušenosti. Nejde mi tu ani tak o odvahu pokládat oplzlé návrhy osobám opačného pohlaví, jako o obyčejný začlenění do společnosti. Tim myslim schopnost komunikovat s prakticky neznámými lidmi o čemkoliv jiném než o banalitách (větami o počasí si ještě nikdo kamarády nenašel). Já, a věřím že i spousta dalších lidí, jsem nedůvěřivej člověk – jen těžko se učím (ale učím se! 🙂 bavit se o čemkoliv zajímavějším s cizím člověkem, nebo mu dokonce říkat vlastní názor. Netušim, jestli je to náhoda, že v době kdy jsem začal pít začala i ona proměna v extroverta, ale možná i proto tuhle spojitost (alkohol a ochota komunikace s cizími lidmi) vidim tak jasně.

Otevřenost vůči ostatním (teď už píšu o vztazích se známými lidmi) není dobrá neustále. Jinak bychom nejspíš neustále otevření byli. Vyvstane-li mezi lidmi nějaký problém, a začne-li nabývat na rozměrech, je nutné ho řešit. Tady alkohol může (uznávám že nemusí) pomoci. Od zdánlivě jednoduchého sdělení problému tomu druhému, až po závěrečné potykání a kompromis je veškerá komunikace těžko překousnutelná. Myslím, že leckdo má podobné praktické zkušenosti jako já – nejde tu jen o odvahu, ale i o větší důvěru k člověku který pije pivo na židli vedle, než k člověku kterého "jen" běžně potkáváme. Pití s někým jiným je jednoduše stmelujícím prvkem samo o sobě. V tomhle směru není nejspíš o nic lepší než fotbal nebo rybaření – má pouze tu výhodu (aspoň u nás v čechách), že pije téměř každý, a není proto problém s ním sdílet aspoň nejaký ty hodnoty. Tady je vidět velká paralela třeba s kouřením – kde je ten tmelící prvek asi ještě patrnější. Rituál nabídnutí cigarety, ohně, nebo jen fakt, že dva lidi kouří vedle sebe v místě vyhrazeném se mně, nekuřákovi, jeví jako celkem častý styl seznamování (k minulému bodu), ale i upevňování vztahů. Na gymplu jsem chodil každou přestávku s kuřákama "na bránu" prostě proto že tam byla nejlepší atmosféra (tak tohle rozhodně neberte doslova. a i přes ten smrad jsem tam byl radši než kde jinde). Těžko se to popisuje slovy, ale snad každý zaloví ve vzpomínkách a bude se mnou souhlasit, že společná konzumace alkoholu stejně jako společný kouření mezi lidmi tak nějak podvědomě zvyšuje důvěru a může pomoci ke sblížení, kde předtím nebyla šance.

Dostávam se ke třetí – nejspornější části. Alkohol jako podpora tvůrčího myšlení. Jde u mě o čistě praktickou zkušenost – o podobné zkušenosti mluví řada umělců (mí oblíbení prokletí básníci jsou v tom pravda až trochu extrém). Nehodlám se tu stavět na ničí úroveň, prostě si myslim že k něčemu podobnýmu dochází u každýho. Když už dneska používam ty metafory: moje představa je taková, že v mozku normálně myšlenky poletujou podle poměrně ucelenýho řádu, kterej si budujem po celej život. Ten řád nám umožňuje dělat velkou spoustu věcí rychle a úspěšně s naprostou rutinou. Když ale přijde na kreativitu, není organizovanej tok myšlenek tak úplně vhodnej. Rutina zabíjí volný asociace, je vlastně prostředkem, kterej má zabránit tomu aby si myšlenky někde poletovaly v oblacích, zatímco by měly řešit praktický záležitosti. Tady vstupuje na scénu alkohol – myšlenky díky němu pomalu opouštějí zavedený řád, a narážejí do sebe nepředvídatelnými způsoby. Samozřejmě v drtivý většině srážek dojde ke stvoření kočkopsa – myšlenky která je k ničemu. Stejně tak ale dochází občas i k stvoření dobrých nápadů. Moje zkušenost je taková, že to neni ani tak přímo v momentě kdy jsem opilej, jako spíš v delším období v okolí konzumace. A ty nápady jsou mým třetím důvodem proč piju. Programově s sebou nosím zápisníček, a snažim se si ty lepší poznamenat – na období nouze, kdy myšlenky už zase budou pochodovat ve vyšlapaných koridorech. Někomu možná přijde smutný, že kreativitu spojuju víc s rumem, než s polibkem můzy. Toť muj názor. Jistěže že na nápady nestačí jen ožrat si držku – konec konců v hlavě kde myšlenky nelítaj se jen těžko můžou nějaký srazit. Jenže ony lítaj skoro v každý..jen toho umět využít. Abych byl správně pochopen – ty myšlenky který vznikaj nemusí bejt zrovna teorie relativity, nebo devátá symfonie. Jde spíš (v mým případě rozhodně) o nápady který někoho pobaví, nebo o nový úhly pohledu na obyčejnou věc. A z těch pak těžim daleko za horizont kocoviny, přemejšlim o nich a hraju si s nima mnohem, mnohem dýl – a některý i zužitkuju.

Přichází čas na epitaf článku. (Ne, nepletu si epilog a epitaf. Jednu dobu jsem měl pocit, že když si zapíšu pár myšlenek, a ty se zveřejní, je to jako jejich poprava. To proto, že mám pocit, že píšu natolik zkratkovitě, až muj text nemůže nikdo jinej pochopit. Snad tomu tak není.) Tak tedy : všechny postavy jsou smyšlené – rozhodně bych na výše popsané teorie nedal krk – i když pohádal bych se za ně rád a srdnatě. Netvrdim že "alkohol je super, pijte ho co to dá". Jen bych si rád vyjasnil, proč vlastně piju. Myslim, že i samotný psaní tohohle článku mi napovědělo, snad i správně. A proč pijete vy?

Jana : Rozcvička párty

Proč rozcvičková se dá vysvětlit několika způsoby:

1)původne měli mít všichni rozcvičkový úbor, ale silně jsme podcenili přípravu

2)několik členů se chystalo druhý den na Mácháč, takže bylo na co se rozcvičit (alespoň co se alkoholu týče)

3)Přípravit je nutné i vilu na rozlučkové párty, kterých bude zřejmě čím dál víc