Věřte nevěřte, dokonce i já – rozený pecivál – rozhodl jsem se vyjet so světa na zkušenou, anšto je to teď děsně moderní. A když už na zkušenou, tak vopravdu do světa, a ne do nějakýho německa, který máme za humnama a dojdu tam z domova pěšky za den svižný chůze, že jo. Tedy jsem si zvolil cíl o něco vzdálenější. Vlastně se dá říct že prakticky nejvzdálenější co jde, protože na měsíci ani jiný další planetě žádnej graduate course of economy (hifi ekonomickou výuku) nemaji. Zkrátka a dobře, cílem mým je Austrálie, klokani, AC-DC, Kylie Minogue a ostatní aboridžinézani.
Šance se tam dostat je mizivá a letenky drahý, takže jenom dělam takovou bouři ve sklenici vody. Pobíhá to totiž takhle, já si dam na fakultě přihlášku, a tu nevyberou. Tři který vyberou poputujou na rektorát spolu s šťastnýma přihláškama z jiných fakult. A tam je nevyberou, a pošlou na vejlet do země Krokodýla Dundeeho dva filozofy a jednoho právníka. A já vůl se přesto smolim s motivačním dopisem a studijním plánem.
Je to něco jako loterie, a los do ní mě stojí nějakej ten inkoust do tiskárny, a hlavně spoustu času – což je teď ve zkouškovým dost nedostatkový zboží. .. No jak vidno, tak nedostatkový zas neni, když si ještě najdu čas datlovat něco do tohoto pompézního deníku..forget it. V posledních dnech jsem takříkajíc padělal vlasntí osobnost – i s minulostí, ideálama a plánama do budoucna. Při přečtení "vlastního" CV mě jímá jednak ohromná touha toho člověka poznat a druhak zklamání že ona postava se stejným jménem jako já je čistě fiktivní. O motivačním dopisu se radši rozvádět ani nebudu, kdyby mi bylo 40 a byl bych americkej vobčan, tak by mě podle něj nejspíš z fleku vzali na prezidenta.
Jak známo, v austrálii se točí voda v hajzlu a jiných vodních vírech na opačnou stranu než u nás. Je to způsobeno silama co se jmenujou nějak jako koroidolioiosovy. A ty síly jsou způsobený tim, že je to na vopačný polokouli. A to přesně je teď muj problém. Proč?
Ne, tamních záchodů ani sifonů se nebojim. Jenže jak vono je to na druhý polokouli tak tam maji vobráceně ty roční období. Pořád v poho – holt se v zimě víc opálim. Ale – oni maj podle těch období uspořádaný i semestry, a to už tak v poho nejni. No prostě jsem napsal přihlášku, že tam jako pojedu na letní semestr, vybral jsem si předměty na letní semestr a těšil se jakej to bude pěknej letní semestr. Ouha. Jejich letní semestr je v zimě.
Mám nyní dvě možnosti:
1) najít deník Adama Bernaua, a s jeho pomocí znovuobjevit teorii kterak lze přemisťovat kontinenty. Šoupnu Austrálii někam nad rovník řekněme vedle Japonska. Tam je místa dost. Roční období se nám srovnaj a bude po ptákách.
2) Přepsat studijní plán a motivační dopis. To znamená překopat celou svoji virtuální osobnost, zjevně bohem předurčenou k studiu Australských předmětů vyučovaných v zimním semestru.
Zvolil jsem snazší cestu, tedy první možnost. Ale Adamův deník není k nalezení. Pech. Tak to asi budu muset jít tou trnitější cestou. Co naplat, život je sice krásný, ale jenom občas. Tak teda krleš, kdo chce s klokany býti, musí nad formuláři výti. Jo, tak to je hodně blbá věta na konec. Tak za ní dam radši ještě jednu – tuhle – abych to vyretušoval. Lepší? Ne. Tak snad příště.
